Čechy, země pistolníků?

V lednovém čísle brněnského časopisu Sedmička se objevilo několik článků, které dle mého názoru stojí za povšimnutí ... a jisté "upřesnění".

V článku "Brno, město pistolníků" píše Pavel Mokrý, že "pokud by se všichni majitelé pistolí a pušek domluvili na bydlení v jednom místě, klidně by mohla vzniknout nová brněnská čtvrť. Mohla by být pojmenována třeba Pistolnice nebo Kvérov."
To není špatný nápad. Jako kriminologa by mne rozhodně zajímala úroveň kriminality v místě, kde mají všichni obyvatelé čistý trestní rejstřík a každý lump ví, že pravděpodobnost, že vyhlédnutá oběť je ozbrojena, se tam blíží 100%. Možná by se rozhodl provozovat svoji "živnost" raději někde jinde.
Nejde přitom jen o teorii. Takové "Pistolnice", takový "Kvérov" skutečně existuje. Jde o město Kennesaw v americkém státě Georgia, kde je již více než 25 let zavedena povinnost mít v domě funkční střelnou zbraň. V roce po zavedení této povinnosti klesla násilná kriminalita o 74% a vloupačky o 89%. Podrobnější detaily o tomto experimentu si můžete přečíst zde.
Dále v článku balistik Vítězslav Mička varuje před problémem, který spatřuje ve snadné dostupnosti plynových pistolí. "Může si je koupit kdekdo. Plynovka je ale nejpoužívanější zbraní při loupežných přepadeních, protože je často k nerozeznání od pistole", dodal Mička.
Rozeberme si tento "problém" do důsledků. Expanzní zbraň určenou k vystřelování dráždivé látky, lidově "plynovku", si může legálně koupit kdokoli ve věku přes 18 let. Z této zbraně nejde vystřelit ostrý náboj. Nejde do ní ani nabít. Zbraň nelze ani upravit pro střelbu ostrou municí, protože všechny schválené (tedy legálně dostupné) typy musí být konstruované tak, aby je jakýkoli pokus o takovou úpravu zničil. Typ a množství dráždivé látky v nábojích je vyhláškou určen tak, aby zasaženému nehrozily trvalé následky. Jinými slovy, tento typ zbraně je cíleně konstruován a odzkoušen tak, aby s ním nešlo vážněji ublížit.
Loupežné přepadení je násilný zločin, který nese pro oběť i okolostojící značné riziko. Pokud snadná dostupnost plynovek vede pachatele k používání zbraní, kterými vlastně nemohou nikoho vážně ohrozit, je to opravdu špatně? Byli byste raději, kdyby místo nich měli třeba nože, o skutečné pistoli ani nemluvě?
Jeden z mých kamarádů také před časem žehral na to, že plynovku může mít legálně kdejaký grázl v hospodě. Nicméně otázka, jestli by v konfliktu s takovým grázlem dostal do obličeje raději spršku slzného plynu, nebo ránu boxerem, ho naštěstí přivedla k hloubějšímu zamyšlení.
Toto je jen jedna z ukázek, jak komplikovaná je problematika vlivu zbraní na společnost. "Jednoduchá logika" typu "když je s tím problém, tak to zakážeme a bude po problému" může mít následky doslova katastrofické. "Selský rozum" není vždycky nejlepší rádce.
V dalším článku tvrdí kriminalista Vladimír Matoušek, že "přes šedesát procent zločinů je spáchaných střelnou zbraní, která je registrovaná". Při pohledu do poslední publikované statistiky ministerstva vnitra (r.2009) zjistíme (str.33 tabulkové části), že trestných činů spáchaných se zbraní podléhající registraci bylo u registrovaných zbraní 51, u neregistrovaných 77. Přes 60% těchto činů tedy bylo spácháno s NEregistrovanou zbraní. Zároveň se ovšem dočteme, že drtivá většina trestných činů se zbraní (celkem 3089) je spáchána s jinou zbraní než střelnou. Podíl registrovaných zbraní na celkové ozbrojené kriminalitě je tedy bídných 1.65%.
Hned pod touto statistickou perlou se nachází článek "Agresory odhalí psychotesty". Začíná slovy "Větší pocit moci je podle psychologa Vítězslava Budína nejčastější důvod, proč lidé nosí střelnou zbraň."
Přečtěte si ten článek důkladně. Psycholog v něm nic takového netvrdí! Jeho tvrzení o touze si něco dokázat, o moci ukončit něčí život, se vztahuje pouze na určitou část pachatelů vražd, kterých je i podle něj "extrémně málo".  O motivaci držení a nošení zbraní normálními, nekriminálními občany tam není ani slovo. Za tenhle článek by brněnská Sedmička zasloužila cenu Josefa Goebbelse.
I s názorem, že zavedení psychotestů by bylo užitečné, lze s úspěchem polemizovat, a to nejen na laické úrovni. Ne samozřejmě v novinách, tam si novináři vybírají ke zveřejnění jen ty názory, které se jim hodí do krámu (a jak sami vidíte, v případě potřeby je i patřičně překroutí). Proto může u čtenáře vzniknout dojem, že ohledně psychotestů panuje mezi odborníky univerzální shoda. Není tomu tak. Názor odborníka, který se asi do novin jen tak nedostane, si můžete přečíst zde.
A nejlepší perla nakonec - glosa vedoucího redakce Petra Škardy "Prostřílet se na západ." Šéfredaktor v něm vznáší otázku: "Upřímně: kdo z vás občas nevybouchne vzteky? A budete riskovat, že v takovou chvíli použijete "kvér"...? Za sebe říkám, že ne."
Já za sebe říkám, že se mi to stalo už dvakrát. Jednou jsem si na zbraň ani nevzpomněl. Podruhé jsem si uvědomil, že ji mám, ale to vědomí mne naopak "zchladilo" - nejenže mne ani nenapadlo ji na dotyčného vytáhnout, ale naopak mne to přimělo zamyslet se nad možnými důsledky eskalace a začít situaci uklidňovat.
Abych ale neargumentoval jen svými subjektivními pocity (to si může dovolit novinář, ale ne vědec), položil jsem otázku pana šéfredaktora dalším držitelům zbraní. Ti, kteří se do podobné situace dostali, popisovali podobné reakce, včetně "zchlazovacího efektu". Že to odpovídá realitě, je vidět i na statistikách kriminality s legálně drženou palnou zbraní - držitelů zbraní je dlouhodobě něco přes 300 000, zbrojních průkazů bývá ročně odebráno kolem 50-150. Do toho patří i odebrání z důvodu zmeškání lhůty obnovení, ztráty zdravotní způsobilosti apod. takže zbrojních průkazů odebraných z důvodu trestné činnosti či přestupků je ještě méně. Kde jsou ty hordy horkokrevných pistolníků, kterými nás noviny neustále straší?
Třeba to pan šéfredaktor myslí jinak. Z jeho článku je vidět, že si aspoň částečně uvědomuje vlastní nedostatky v tomto směru. Znám dost takových lidí a zjistil jsem, že se dělí na dva druhy.
První  si to uvědomuje a přiznává. Jeden můj kamarád říká "Já bych zbraň mít nemohl, já jsem cholerik, udělal bych s ní nějakou blbost". Mám rád tenhle typ lidí a vážím si jich. Neprohlašují se za pacifisty a obvykle nemají nic proti držení zbraní. Chápou, že chyba není ve zbraních, ale v nich, a dokážou si to přiznat a zodpovědně se k tomu postavit.
Druhý typ tohle nedokáže. Nepřizná si, že je chyba v něm - ale zároveň ho sebezáchovný instinkt (velmi správně) ponouká, aby se ve vlastním zájmu držel od zbraní dál. Obvykle si tenhle vnitřní konflikt řeší přihlášením se k pacifismu - ono "nemám zbraně rád, protože jsem pacifista" zní i sobě samému mnohem lépe než "nemám zbraně rád, protože se neumím ovládat a vyvedl bych nějaký průšvih". Pak dochází k psychologickému jevu zvanému projekce, kdy si dotyčný promítne své nedostatky do ostatních, aby si nemusel připustit, že jsou jeho vlastní. Tedy "nechci zbraň, protože jsem pacifista, a ostatní by je také neměli mít, protože ONI se neumějí ovládat a vyvedli by nějaký průšvih".
Pan šéfredaktor je někde napůl. Zjevně si své nedostatky v sebeovládání uvědomuje, ale zároveň automaticky předpokládá, že ostatní je mají také. Není to pravda, jak vidíte z výše uvedené statistiky.
A také ... kdyby držitelé zbraní opravdu stříleli pokaždé, když je někdo vytočí - například veřejným pomlouváním - bylo by mnoho novinářů už dávno mrtvých.