O zbraních, svobodě a agresi

Tak jsem po dlouhé době zase zasedl ke klávesnici. Přiměl mne k tomu článek pana Dušana Streita V jedné kapse pistoli a ve druhé Viagru? To že je konzervativní? , který dle mého názoru zaslouží několik upřesnění a jistý komentář. Autor v něm rozvádí několik zajímavých tezí, například že proti všemu schopnému zločinci není obránci zbraň nic platná, že více legálních zbraní znamená i více nelegálních, vyjadřuje své obavy ze zneužití zbraně a práva na sebeobranu, a zbraň považuje za "posilovač mužství", bez kterého se "chlap" obejde, protože "si to umí vyřídit ručně." Hmm. Dobře, vezměme to popořádku.

"Ať mi nikdo taky nepíše, že střelná zbraň vyrovnává šance, aby se mohli ubránit i slabí a staří. Už vidím, jak poloslepý dědeček s třesoucí se rukou nebo krasotinka na vysokých podpatcích míří na zločince."
No, budu to psát, protože se to stává. Pamatuji případ na Národní třídě - téměř sedmdesátiletému důchodci dvacetiletý pachatel strčil pod nos nůž a řekl "Naval prachy, dědku, tohle je přepadení". Dědek řekl "No dobře", sáhl kamsi jako že pro peněženku a vytáhl pistoli. Když dorazili policajti, našli nůž ležet na chodníku a rádobypachatele kousek vedle - ruce měl za hlavou a klepal se jako sulc. Děda seděl o kousek dále na patníku, v jedné ruce pistoli, v druhé cigáro a spokojeně vypaloval zobák :-D

"Samozřejmě, že si (zbrojní průkaz) dokáže zajistit legálně i potenciální lump. Mnoho takových má čistý trestní rejstřík."
Pokud je pojem "potenciální" myšlen v původním významu, pak to není zcela přesné. VŠICHNI potenciální lumpové mají čistý trestní rejstřík. Podle tohoto metru - mimochodem ve svobodné zemi nepřípustného - neexistují nevinní, jen "skuteční" lumpové, kteří už něco provedli, a "potenciální" lumpové, kteří zatím nic neprovedli, ale klidně by mohli. Pokud ovšem autor myslel pojem "potenciální" jako "člověk, který má nejen schopnost, ale i sklony použít násilí", pak by se možná mohl nejdříve zamyslet sám nad sebou. Lidi, kteří se považují za "chlapy" na základě toho, že jsou schopni si to s někým "vyřídit ručně", bych do takto definované kategorie "potenciální zločinci" určitě zařadil také.

"Je nepochybné, že větší počet legálně držených zbraní vytváří podmínky i pro větší počet kradených nebo jinak nelegálně držených zbraní."
To je běžně rozšířený omyl. Ve skutečnosti dobře napsaný zákon o zbraních, který klade na právo držet a nosit zbraň pouze nutná omezení, dokáže nelegální přístup ke zbraním výrazně ztížit, jak jsem již psal zde. Ukázalo se to koneckonců i na pachateli nedávného norského masakru. Přijel do Prahy shánět načerno zbraně, pevně přesvědčený, že na "Divokém východě" sežene celý arzenál ajcvaj. Odjížděl velmi zklamán a do deníčku si napsal, že Praha je bezpečnější než Oslo i západní metropole.
Ovšem aby byl zákon takto funkční, musí ho napsat lidé, kteří problematice opravdu rozumí. "Budu kecat do všeho!" je přístup, který nejen nefunguje, ale může se šeredně vymstít i těm, kteří zbraň nemají.
"Jenže zločinec je připraven zbraň použít bez rozmýšlení, protože nemá svědomí. Krasotinka a dědeček nebude mít šanci. Nebude ji mít ani člověk, který zaváhá, protože použití zbraně nepovažuje za obvyklé. Pro takového může být držení nebo hrozba zbraní osudné. Bereš do ruky zbraň, odprásknu tě v sebeobraně."
Kromě skutečnosti, že případy úspěšné obrany zbraní se stávají, a to i v případě "dědečků a krasotinek", je zde ještě jedna okolnost, pane Streit. Ano, obrana vůbec není bezpečná volba (ovšem podřízení se agresorovi také ne) a napadený tímto rozhodnutím riskuje svůj život. SVŮJ. Ne váš. Proto toto rozhodnutí přísluší pouze jemu. Říká se tomu "právo na sebeobranu" a bylo odjakživa uznáváno nejen ve všech svobodných, ale dokonce i ve většině nesvobodných společností. Rozdíl byl obvykle v tom, že svobodné společnosti uznávaly nejen právo napadeného se bránit, ale také právo být k obraně připraven (ano, například si pořídit a nosit zbraň), zatímco v nesvobodných společnostech bylo držení a nošení zbraní privilegiem vládnoucí a vojenské kasty - obyčejní lidé měli v případě napadení leda právo se bránit holýma rukama.
Mimoto, drobná taktická nápověda: Pokud na napadeného agresor míří pistolí a obránce má pocit, že sáhnout po vlastní zbrani by znamenalo příliš velké riziko, NEMUSÍ to udělat ;-)

"Jistě, že jsou i zodpovědní držitelé zbraní. Ale čím jich bude celkově více, tím více bude nezodpovědných."
Ano, jistě. A čím více bude policistů, tím více bude zkorumpovaných poldů. Čím více bude lékařů, tím více bude mamlasů, kteří vám zapomenou v břiše svorku. Čím více bude řidičů, tím více bude pirátů silnic. Atakdále.

"Nebo máme spoléhat na ty zodpovědné, že nás ochrání? Ale to by mi připomínalo pomocnou stráž veřejné bezpečnosti neblahé paměti. Proč by to měli dělat kovaříčci, když si z daní platíme kováře, tedy policii?"
To je zajímavé logické salto. Pomocná stráž přece nebyly soukromé osoby, které by uplatňovaly své právo na sebeobranu. Byla to Pomocná stráž Veřejné Bezpečnosti, tedy de facto policejní složka. Měla pravomoci a pověření od státu a jednala v zájmu státu. Autor na ni žehrá... a vzápětí se dovolává státní policejní ochrany. Úžasné.

"Co by to byla za společnost, kde by se musel každý chránit sám?"
Na to je jednoduchá odpověď. Společnosti, kde se člověk MUSÍ chránit sám, říkáme anarchie, zatímco společnosti, kde se člověk NESMÍ chránit sám, říkáme totalita. Společnosti, kde si člověk může VYBRAT, jestli se spolehne pouze na ochranu státu, nebo navíc podnikne vlastní přípravu, se říká svobodná.

"Přitom zajištění bezpečnosti považuji za jednu z mála smysluplných funkcí státu."
Já také. Ale povinnost státu zajišťovat institucionální ochranu mu ještě nezakládá pravomoc zakazovat občanovi osobní ochranu vlastními silami. Ne ve svobodné zemi. Na rovinu: kdyby za mnou přišlo několik po zuby ozbrojených ranařů a sdělilo mi, že odteď mne budou chránit oni, tak ať jim okamžitě navalím všechny zbraně, protože už je nepotřebuji, pomyslel bych si, že je něco sakra špatně - a skutečnost, že by ti ranaři měli na sobě policejní uniformy, by mne vůbec neuklidnila, spíše naopak.

"Já žádám po státu, aby mi zajistil, že k tomu nebudu potřebovat zbraň. Nechci chodit do obchodu nebo za zábavou ozbrojen."
Když nechcete, nemusíte. Nikdo vás k tomu nenutí. Ale k možné účinnosti státní ochrany bych se trochu rozepsal.
Držitelé zbraní v diskusích často tvrdí, že právo na držení a nošení zbraní je potřeba, že stát nemůže zaručit absolutní bezpečnost, že policie nemůže být všude. Ti starší ale vědí, že to není pravda. Dobře si vzpomínají na doby, kdy policie BYLA všude. V komunistickém profízlovaném policejním státě byl pořádek jako řemen a kriminalita byla několikanásobně nižší, protože policie měla oči a uši všude a měla pravomoc dát lumpům pořádnou sodu. Přesněji řečeno, měla pravomoc dát pořádnou sodu komukoli. Také Fidel Castro po nástupu k moci zametl s mafií takovým způsobem, jak se to americkým úřadům nikdy nepodařilo: jednoduše všechny mafiány postavil ke zdi. Spolu s disidenty a dalšími nepohodlnými.

Chcete-li příklad naprosto bezpečné společnosti, vzpomeňte na Orwellův román "1984". V takové společnosti , kde vládne všudypřítomný dohled a totální kontrola, by byla kriminalita prakticky nulová. Kdo by chtěl páchat zločin, když by měl jistotu, že bude okamžitě odhalen, dopaden a potrestán? A možná vám to přijde zvláštní, ale kdyby mně chtěl stát zaručit takovouhle bezpečnost, byl bych schopen a odhodlán udělat téměř cokoli, abych mu v tom zabránil.

"A když nějakého zločince přece jen nějaký kladný „hrdina“ odpráskne na místě, skutečně nepůjde o spravedlnost. Zločinec "zaslouží", aby si prošel onu útrpnou cestu k zaslouženému trestu, třeba ke trestu smrti. Musí to být důstojný akt, jehož by měli právo se účastnit i poškození nebo pozůstalí."
Ne, skutečně nepůjde o spravedlnost. Půjde o obranu. Není to snaha pachatele potrestat, natož se mu pomstít. Je to snaha zabránit mu ve spáchání zločinu a předejít újmě oběti.
Pan Streit se v jiném článku dovolává trestu smrti pro jistého Aleše Kaleju. Ten se nepohodl s majitelem bazaru, a že byl opravdu chlap, rozhodl se vyřídit si to ručně. Vyřídil si to s ním tak důkladně, že mu doslova vyrazil mozek z hlavy. Pak ho vypátrala a dopadla policie, předvedla ho k soudu a dostal třicet let natvrdo. Panu Streitovi je to málo a tvrdí, že takový lump má viset. No, možná ano. Teď to tu řešit nebudu. Ale i kdyby dostal místo třiceti let provaz, tomu majiteli bazaru to bude platné jako mrtvému zimník. Na druhé straně, kdyby byl poblíž nějaký "posera s pistolí", mohl do útočníka vyvrtat úhlednou devítimilimetrovou díru a pozůstalí by byli oloupeni o své právo vidět vraha viset, protože by nebyli pozůstalí. Myslím, že by jim to nebylo příliš líto, a ani oběť by dotyčnému "poserovi" asi zrovna nenadávala. A dost možná, že by to nakonec přežil i útočník, protože střelné zranění znamená jistou smrt jen ve filmech.

"Také bych se obával, kdyby se příliš posouvala hranice nutné obrany k takovému – ty jsi silnější, neměl jsi začínat. Chlapi by si to měli umět vyřídit někdy i ručně."
Po tomto argumentu u mne pan Streit ztratil i tu základní špetku úcty, kterou mám k normálním, slušným lidem. Tyhle typy, které preferují "ruční řešení", se v diskusích o zbraních občas objevují. Bez výjimky jsou proti právu na držení a nošení zbraní a obvykle to zdůvodňují argumenty jako (cituji): "Nejsem zvědavej na to, aby na mne někdo tahal bouchačku proto, že jsem mu řekl ty debile". Na připomínku, že takovému riziku se může jednoduše vyhnout tím, že nebude ostatním nadávat do debilů, se dotyčný rozhořčeně ohradil: máme přece demokracii, máme svobodu slova, on má právo na svůj názor, a když si on o někom myslí, že je debil, má právo mu to říct.

(UPDATE 8.10 2011 20:42 : vzhledem k možnému nedorozumění zde výslovně uvádím, že nepovažuji vytažení zbraně za adekvátní reakci na nadávku a nevím o žádném případě, kdy by držitel zbrojního průkazu takto reagoval. Ani citovaný nebyl na dotaz schopen takový příklad uvést a z následné diskuse vyplynulo, že si uvedený konflikt vymyslel jako akademický příklad.)

Pan Streit jde ale ještě dál. Podle něj i silnější agresor, který úmyslně začíná konflikt se slabším, má právo na to, aby proti němu nebyla použita zbraň. Má právo na "férovku". Napadený, i když je slabší, se smí bránit pouze ručně, a teprve až je zbit, může si stěžovat u policie. Pokud ovšem neskončí s mozkem na podlaze.
Argument "Chlapi by si to měli umět vyřídit někdy i ručně" není argument chlapa. Ani slušného člověka. Je to argument bezcharakterního zbabělce. Agresora, který chce konflikt, ale zároveň nemá ani dost odvahy na to, aby nesl rizika s tím spojená. Proto se snaží si zajistit takové podmínky, aby boj probíhal podle jeho představ a nehrozilo mu, že mu napadený udělá nějaké ošklivé bebí.

"Nehledě na to, že se dá zinscenovat, aby údajně napadený někoho plánovitě zastřelil. Všechno se dá vyprovokovat."... "Dovedu si představit, že někoho vlákám na svůj pozemek, tam jej zavraždím a budu se hájit, že mě napadnul uvnitř mého domova."
Ano, to je možné. Každé právo se dá zneužít. Právo na sebeobranu není výjimkou. Zrušíme je všechny?

"Nesmíme si myslet, že legální držitel zbraní je zárukou morálky."
Jistěže ne. Takovou zárukou není ani policejní uniforma. I já si pamatuji časy Veřejné Bezpečnosti.

"Více zbraní znamená také více neúmyslných neštěstí. Nejsou řídké případy, kdy otec při čištění zbraně zastřelil své dítě nebo kamaráda při jejím předvádění. Nejsou tak ojedinělé případy, že ratolest najde zbraň a zastřelí sourozence."
Pokud se nespokojíme s čtením Blesku a sledováním Novy a místo toho zabrousíme na stránky Českého statistického úřadu, zjistíme, že u osob mladších patnácti let bylo v roce 2009 příčinou smrti udušení v patnácti případech, utopení také v patnácti, autonehody mají na svědomí 21 dětských životů, pády 5, otravy 4 a střelné zbraně 1. Za deset let (2000-2009) je v této věkové kategorii jedenáct úmrtí střelnou zbraní: sedm sebevražd, tři nehody a dvě napadení. Takže ano, tyhle případy JSOU řídké a ojedinělé.

"Já vím, že jezdíme také auty, přestože jsou dopravní nehody. Ale tady opravdu nasedat nemusíme."
Do automobilů také nasedat nemusíme. Děláme to jen pro své pohodlí. Hromadná doprava je nejen ekonomičtější, ale také mnohem bezpečnější než osobní. A v naší zemi snad neexistuje obydlené místo, kam by normální zdravý člověk nedokázal z nejbližší stanice hromadné přepravy dojít pěšky. Já sám automobil nemám a necítím potřebu si ho pořídit. Ale necítím ani potřebu druhým krafat do jejich volby, natož do nich rýt, že si snad vlastnictvím automobilu něco kompenzují.

"Napsal jsem také dříve, že změkčilá doba dělá z chlapů baby. Potom někteří mohou považovat zbraň u pasu za druhotný pohlavní znak. Prostě kolt místo testosteronu. Neříkám, že to platí u všech. Ale kdyby se to rozšířilo, stalo by se to znakem náhradní mužnosti nebo něčím na způsob značkové výbavy – být in. Něčím, čím je pro metrosexuály deodorant, gel nebo holítko na intimní partie."
I osočení z pohlavní nedostatečnosti je u odpůrců zbraní celkem běžný argument. Obvykle k němu sahají ve chvíli, kdy ostatní argumenty dojdou - podle pravidla "nemám-li čím udeřit, aspoň si plivnu".
Kdo zná díla Sigmunda Freuda, ví, že tento slavný psycholog považoval zbraň za symbol penisu. Kdo tato díla navíc i ČETL, ví také, že zbraň považoval za symbol penisu, pokud se objevila ve snu - stejně jako za něj považoval doutníky, kravaty, deštníky, stožáry, osamělé stromy, prostě cokoli, co je dlouhé a čouhá to. O tom, že by si vlastnictvím či nošením zbraně člověk něco kompenzoval, není ve Freudových dílech ani slovo. Podle Freuda se skutečně ve snech neurotiků objevují zbraně poměrně často, nikoli však v roli „berličky“, která by jim upevňovala podlomené sebevědomí. Naopak, lidé s těmito problémy jsou ve svých snech často zbraní ohrožováni, vnímají ji jako něco zlého, děsivého a nebezpečného. Podle toho by tedy známkou potíží v tomto směru neměla být záliba ve zbraních, ale naopak strach a obavy z nich.

Teď ale zpátky od snů k bdělému stavu. Samozřejmě, pokud někdo nosí zbraň, aby se předváděl, a cítí se lepší než neozbrojení, zřejmě je to opravdu o nějakém pocitu nedostatečnosti. Okázalé předvádění své odvahy ve stylu „koukejte, já zbraň nepotřebuji, to jsem ale chlap“ ovšem spadá do téže kategorie. Pokud má takový člověk navíc potřebu napadat a urážet ty, kdo zbraně nosí, je to už opravdu na pováženou. Rozumný a dospělý člověk nemá ničeho takového zapotřebí. Zbraň bere jako předmět, jako nástroj určený k sportu, lovu, obraně nebo jiným praktickým účelům, a pro její vlastnictví, popřípadě nošení se rozhoduje na základě racionální úvahy. Kupuje-li si zbraň na obranu, preferuje zbraň malou a krátkou, která by jako falický symbol příliš neuspěla. Jenže jemu nejde o co nejvěrnější falický symbol, ale o to, aby se zbraň dobře nosila, snadno používala a v případě nutnosti fungovala tak, jak má. Kupuje-li si zbraň na sportovní střelbu, preferuje delší hlaveň – ne proto, aby mohl s kolegy závodit, kdo z nich má delší hlaveň, ale protože s delší hlavní se lépe míří. Atakdále.

Co dodat závěrem? Pokud pan Streit necítí potřebu si pořizovat zbraň, ve svobodné zemi ho k tomu jistě nikdo nebude nutit. Pokud se mu nelíbí riziko, že by za správnou chlapskou ránu pěstí mohl od někoho slabšího dostat včelku do kožichu, obává se zcela správně a nezbývá mi než mu doporučit, aby se naučil řešit spory jinak.