Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jiný kraj, jiný mrav

31. 07. 2012 15:30:09
V časopise Respekt č. 31 byl publikován článek s názvem"Cena za klidný spánek: Američané ztratili schopnost vést debatu o svých zbraních". Jako kriminolog i jako člen sdružení Lex bych se k němu rád vyjádřil.

Nejdříve fakticky: "Zatímco v USA připadá na milion obyvatel 32 vražd palnou zbraní, v Kanadě je to 4,5, Austrálii tři a v Anglii 1,6. V divokém Mexiku, kde se odehrává brutální boj mezi drogovými gangy a státem, připadá na milion obyvatel 26 vražd palnou zbraní."

Nepodařilo se mi dohledat, kde autor k těmto statistikám přišel. Statistiky OSN - Úřadu pro drogy a kriminalitu uvádějí pro USA 30 vražd palnou zbraní na milión obyvatel, pro Kanadu 5, pro Austrálii 1, pro Anglii 1 a pro Mexiko 79.

„Rozdíl mezi Spojenými státy na jedné straně a Kanadou, Austrálií nebo třeba podobně bezpečným Novým Zélandem je jasný: druhá skupina zemí prodej střelných zbraní mnohem přísněji reguluje.“

Zde musím autora doplnit: Kromě tohoto rozdílu je mezi Spojenými Státy a Kanadou etc. ještě mnoho jiných výrazných rozdílů, které mají výrazně větší vliv na kriminalitu, včetně vražd palnou zbraní. Snad nebudu označen za rasistu, když uvedu, že výrazným faktorem je také etnické složení obyvatelstva. V USA tvoří Afroameričané 12% celkové populace, na páchání vražd střelnou zbraní se však toto etnikum podílí více než padesáti procenty. V Kanadě tvoří černoši pouze 2,5% populace, zato asijské minority, které naopak mívají kriminalitu silně pod průměrem, představují více než 9% Kanaďanů.

Dalším výrazným vlivem je například hustota obyvatelstva a počet a velikost velkoměst: hustota obyvatelstva USA je 33,7 osob na čtvereční kilometr, zatímco kanadské osídlení dosahuje pouze 3,26 osob na čtvereční kilometr. Také počet a velikost amerických velkoměst přesahuje ta kanadská asi o 50%.

Zkrátka, k pochopení rozdílů v kriminalitě je zapotřebí více, než se jen podívat na počty zbraní a říct si "Je to jasné."

"Jisté však je, že například v Kanadě by James Holmes na svou poloautomatickou zbraň (dobíjí se automaticky a pálí tak rychle, jak rychle dokáže střelec tisknout spoušť) potřeboval speciální licenci, kterou by, vzhledem ke svému psychickému stavu, pravděpodobně nezískal."

Pachatel oficiálně neměl ve zdravotních záznamech žádnou zmínku o duševní chorobě. O tom, že dochází k psychiatrovi, policie nevěděla. Takže ano, za těchto podmínek by zřejmě zbraň získal i v Kanadě.

„Coloradský vrah by ale svůj arzenál obtížně sháněl dokonce i v některých státech USA (Massachusetts nebo Kalifornie) a ještě před osmi lety vlastně kdekoli – Clintonova administrativa prodej poloautomatických zbraní v roce 1994 zakázala po celé zemi, George W. Bush však platnost zákona v roce 2004 neobnovil.“

To je dost nepřesné - poloautomatické zbraně se prodávaly i během těchto deseti let, pouze nesměly mít určité prvky připomínající vojenské zbraně, např. sklopnou pažbu, kryt hlavně nebo úchyt pro bajonet.

"Přirozeně" neomezený přístup Američanů ke zbraním je vlastně mýtus, země se od svých sousedů začala výrazněji lišit teprve v sedmdesátých letech 20. století. Pověstný druhý dodatek ústavy sice pochází ze samých počátků existence USA, dlouho byl ale vykládán tak, že umožňuje existenci ozbrojených milicí, nikoli že zakládá právo na neomezené držení zbraní jednotlivci."

Máme-li být přesní, druhý dodatek dlouho nebyl vykládán vůbec, protože první federální zákon o zbraních byl vydán až v roce 1934. Zmíněný výklad "kolektivního" práva na existenci milicí pochází až z roku 1939. Zakládá se na případu Spojené Státy vs. Miller, kterému by se dalo z procesního hlediska leccos vytknout - například že jej vláda u Nejvyššího soudu vyhrála jaksi "kontumačně", neboť stěžovatel byl v té době již mrtev.

"Když v roce 1996 v Austrálii masový vrah postřílel v Port Arthuru 36 náhodných obětí, konzervativní premiér John Howard reagoval zákonem, který zakázal poloautomatické zbraně i opakovací brokovnice (hlavní nástroje útočníka z Colorada). Sám premiér vyrazil na přesvědčovací kampaň a vláda vyčlenila půl miliardy australských dolarů na výkup zbraní od obyvatel. Akce se povedla, a i když jsou Australané samozřejmě stále ozbrojeni, úroveň bezpečnosti je s USA nesrovnatelná."

Zde je nutno podotknout dvě věci: tvrzení "akce se povedla" je poněkud optimistické - vykoupeno a odevzdáno bylo pouze asi 20% těchto zbraní, zbytek Australané prostě zapřeli a někam zašili; a za druhé, bezpečnost Austrálie ve srovnání s USA po akci opravdu byla nesrovnatelná, před akcí ovšem také.

Tolik k faktické korekci. Podstatou článku ale bylo ono tvrzení v podnadpisu: "Američané ztratili schopnost vést debatu o svých zbraních". Není to pravda. Sleduji americkou mediální scénu a článků na téma "Měli bychom zakázat/zrušit/zpřísnit...." se v různých médiích vyrojilo celkem dost. Ale v diskusích pod těmito články drtivě převažovaly reakce typu "Ne, děkujeme, kvůli jednomu cvokovi si na svá práva sahat nenecháme." Američané neztratili schopnost vést debatu o zbraních - jen ochotu. To je důvod, proč žádný vedoucí politik vážně neuvažuje o přísnějších zbraňových zákonech: ví, že lidé je nechtějí.

Popis amerického pojetí svobody a jeho historických kořenů v článku je celkem přesný. Nejlépe to asi shrnul Thomas Jefferson, nejvýznačnější ze zakladatelů USA, který řekl: "Raději strpím potíže plynoucí z příliš velké svobody, než z příliš malé." Podstatou svobody je možnost se rozhodnout. Vybrat si. V USA se vážnější debata o zbraních nevede proto, že už proběhla. Veškeré zákazy a omezení už byly vyzkoušeny, argumenty řečeny a zváženy, a Američané se rozhodli, že si své zbraně chtějí ponechat i přes problémy, které z toho plynou. Můžete tomu říkat, jak chcete. Já tomu říkám demokracie.

Autor: David Karásek | úterý 31.7.2012 15:30 | karma článku: 31.59 | přečteno: 2569x

Další články blogera

David Karásek

Je libo granát na obranu státu? …To sotva.

V diskusi kolem navrhované ústavní změny, zavádějící do ústavního zákona o bezpečností ČR právo občanů na držení a nošení zbraní, se v poslední době objevily tři úvahy, které si zaslouží rozebrání.

13.7.2017 v 20:52 | Karma článku: 40.24 | Přečteno: 3387 | Diskuse

David Karásek

Odpověď na otevřený dopis senátorům

Zaregistroval jsem, že někdo sepsal otevřený dopis senátorům, ve kterém je žádá o hlasování proti ústavní změně schválené Sněmovnou. Dopis je krátký, úderný - a účelově polopravdivý. Pojďme jej rozebrat.

5.7.2017 v 19:07 | Karma článku: 40.19 | Přečteno: 3128 | Diskuse

David Karásek

Tři mýty expertů

"Šance, že se netrénovaný civilista se zbraní ubrání teroristovi, je velmi nízká. Spíš by situaci ještě zhoršil," slyšíme často v médiích od osob s titulkem "bezpečnostní expert". Opravdu?

26.6.2017 v 22:13 | Karma článku: 46.47 | Přečteno: 19236 | Diskuse

David Karásek

Když se lže, jako když tiskne

Že máme být opatrní, když noviny píšou o zbraních, ví každý, kdo se o tuto problematiku dlouhodobě zajímá. Stejně tak víme, že co se novinám nehodí do krámu, to nenapíšou. Občas by prostě pravda potopila účelově vybudovanou story.

13.4.2017 v 15:45 | Karma článku: 47.34 | Přečteno: 15067 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Existují v Evropě hranice?

Vstupem do Schengenu hranice sice zmizely, ale přesto člověk pozná, když přejede z jednoho státu do jiného-a nejen proto, že se změní nápisy. Jednou jsem vezla skupinu Amíků z Německa do Prahy a jejich vedoucí mě pěkně naštvala

20.8.2017 v 22:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 37 | Diskuse

Jan Tomášek

Žebrák - hrad a podhradí

Nedávno jsem psal o pražských hradech Václava IV a dnes si dovolím pozvat na malé zastavení na patrně nejoblíbenějším mimopražském hradě tohoto krále - totiž Žebráku. Pozornost bude ovšem zaměřena spíše na jeho podhradí.

20.8.2017 v 21:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Proč do tý politiky lez?

„No protože je nenažranej,“ vystřelí od boku každý, kdo vidí do Babiše jak do hubený kozy. A když přidáte otázku, proč podpora ANO setrvale atakuje hranici 30 %, no tak to je taky jednoduchý, protože lidi jsou blbí.

20.8.2017 v 17:34 | Karma článku: 24.03 | Přečteno: 638 | Diskuse

Jan Pražák

Též u nás mohou být migranti nebezpeční

Hluboce by se mýlil ten, kdo by se snažil tvrdit, že jsme v našem státě v bezpečí před lidmi, kteří k nám migrují z cizích zemí.

20.8.2017 v 16:45 | Karma článku: 21.26 | Přečteno: 731 | Diskuse

Markéta Vaculová

Jak být v mezilidské komunikaci přímý aneb asertivní komunikace v praxi sociálních služeb

Asertivita je součástí zdravé mezilidské komunikace. Znamená to nebýt v komunikaci pasivní, manipulativní nebo agresivní, ale být přímý a ohleduplný k druhým, se současným zachováním svých práv a svého názoru.

20.8.2017 v 16:08 | Karma článku: 5.37 | Přečteno: 198 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 42.30 Průměrná čtenost 6402
Autor je studentem kriminologie a prevence kriminality, držitel několika zbraní a sportovní střelec.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.