Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O zbraních a emocích

16. 02. 2013 1:34:43
Kdo čte mé články, ví, že se snažím k problematice zbraní přistupovat objektivně. Pokud reaguji na články novin nebo jiných blogerů, vybírám z nich konkrétní tvrzení a porovnávám je s fakty, která také dokládám. To ovšem lze jen tehdy, pokud i autor onoho článku píše objektivně a konkrétně. Jsou ovšem i argumenty jiného typu - takové, které nelze vyvrátit, protože stojí mimo kategorie "správnosti" či "pravdivosti", a místo snahy zapůsobit na rozum čtenáře se snaží ovlivnit jeho city. Takovým článkem je i příspěvek paní Alexandry Synac "Zbraň mě ochrání! Odkdy?"

Hned v prvních dvou odstavcích se do toho paní Alexandra obouvá naplno: nešetří těžkými kalibry jako "vyděšené obličeje plné strachu", "jejich pláč a pronikavý křik", "kruté, nesmazatelné vzpomínky" a "děti, co se dívají na ústí hlavně na ně namířené". Přitom jsou její argumenty absolutně nenapadnutelné: nelze na nich nic rozporovat, protože popisují pouze její pocity a představy.

Ve třetím odstavci už popisuje svou osobní zkušenost - konkrétně psychické trauma, které ona a její dvě děti utrpěly při setkání s letištní ochrankou. I toto je racionálním rozborem nenapadnutelné: nepochybuji o tom, že ti dva muži OPRAVDU byli v černém oděvu, že OPRAVDU byli ozbrojeni a že se jich paní Alexandra a její děti OPRAVDU bály. (Pozorný čtenář si však jistě uvědomuje, že ve skutečnosti paní Alexandře a jejím dětem nic nehrozilo a původ jejich strachu byl pouze v jejich hlavách.) Přitom, ačkoli vypovídací hodnota tohoto argumentu je nulová, jeho přesvědčovací hodnota je obrovská: koho by nevzala za srdce představa malých, nevinných dětí, s očima vytřeštěnýma děsem z těch odporných, zlých, hrůzyplných zbraní?

Stejně emocionálně nabitý je popis dalšího setkání paní Alexandry s letištní ochrankou (tentokrát už zaplaťpánbu bez dětí): zdůrazňuje pocit, který měla, když stála "bezmocná a nevinná" proti dvěma samopalům (povšimněte si: ne proti dvěma lidem se samopaly, ale proti dvěma samopalům). Ačkoli proti se jistě dá mnoho vytknout profesionální etice obou policistů, pokud situace skutečně proběhla tak, jak popisuje paní Alexandra, nelze na druhé straně nepoukázat, že její pocity jsou klasická strachová reakce ovce při spatření ovčáckého psa: ovce nedokáže rozpoznat, že tohle není vlk, který ji přišel sežrat - prostě se jen instinktivně bojí všeho, co má velké zuby.

I popis situace, kdy celá restaurace panikařila při zvuku upuštěného hrnce v domnění, že jde o výstřel, nemá s realitou nic společného - zvlášť v souvislosti s prohlášením, že je to "proto, že se bojíme, že ten vedle nás by mohl mít pod kabátem zbraň". To je přesně ono: není to proto, že by ten vedle nás mohl mít pod kabátem zbraň, ale proto, že se bojíme. V České republice má povolení k nošení zbraně asi 200 000 lidí, tj. asi každý padesátý. Jedete-li metrem, skoro určitě se s ozbrojeným člověkem potkáte, a ve špičce jich možná potkáte desítky. Vůbec si to neuvědomíte, a většinu z vás to asi nikdy ani nenapadlo - protože je ani nepoznáte, jsou úplně obyčejní jako všichni ostatní, žijí si své životy a jdou si svou cestou. Ti, kterých je rozumné se bát, se nikoho na žádné povolení k nošení zbraně neptají.

(Mimochodem, kdo někdy opravdu slyšel výstřel v uzavřené místnosti, ten si ho s křápnutím hrnce fakt nesplete.)

V jednom ale paní Alexandra trefila hřebíček na hlavičku: "Strach je mocný a s lidskou myslí dělá divy." To se nedá popřít. Paní Alexandra podrobně popisuje svůj vlastní strach, včetně konkrétních příkladů... a jakýmsi "logickým" saltem jej považuje za důkaz toho, že držení zbraně "je jen zaslepený akt nezodpovědného a zároveň vystrašeného zbabělce". V psychologii se tomu "logickému" saltu říká projekce: pacient přisuzuje své pocity a motivace druhým, aby si nemusel připustit, že ve skutečnosti jsou jeho vlastní.

Neméně zajímavá je skutečnost, že ačkoli všechny její popisované nepříjemné zážitky pocházejí od setkání s policií či jinými ozbrojenými státními zaměstnanci, její výtky jsou směřovány výhradně proti civilním držitelům zbraní: "sebelepší zákon nedonutí všechny domácí držitele všech těch statisíců zbraní, aby je vrátili" ... "tak by to mělo být pro každého civilistu". Proč by měli odevzdávat zbraně lidé, kteří je nikdy na nikoho nevytáhli, místo těch, kteří na letišti strkali paní Alexandře svoje samopaly div ne až do nosu - to už je nad moje chápání. Přitom ne že by to byl nějak neobvyklý názor - idea, že stát by měl mít monopol na násilí, je mezi odpůrci zbraní velmi populární, navzdory velmi ošklivým historickým zkušenostem, které Evropa zažila při praktické aplikaci této myšlenky.

Paní Alexandra nenavrhuje (aspoň ne přímo) zakazovat zbraně, za což jí děkuji. Jen říká, že by v takovém prostředí nechtěla vychovávat své děti. V tom případě nezbývá než jí pogratulovat, že žije v Anglii, kde je držení krátkých a nošení jakýchkoli zbraní zakázáno. (samozřejmě jen pro civilisty - policisté a vojáci na letištích, a časem možná i v ulicích, ji budou svými samopaly děsit dál.) Bohužel ji ale musím zklamat v přesvědčení, že díky tomu její soused nemůže mít zbraň, kterou může kdykoli použít na ni nebo její děti - počty nelegálních zbraní v Anglii se odhadují v řádu statisíců až miliónů.

Každopádně by se ale měla vyhýbat České republice - tady prostě stále ještě platí ta předpotopní myšlenka, že ze slušného člověka zbraň grázla neudělá. Může se jí tu stát, že v metru potká desítky ozbrojených lidí, kterých se jistě bude velice bát. I když jí nic neudělají.

Autor: David Karásek | sobota 16.2.2013 1:34 | karma článku: 34.86 | přečteno: 2029x

Další články blogera

David Karásek

Je libo granát na obranu státu? …To sotva.

V diskusi kolem navrhované ústavní změny, zavádějící do ústavního zákona o bezpečností ČR právo občanů na držení a nošení zbraní, se v poslední době objevily tři úvahy, které si zaslouží rozebrání.

13.7.2017 v 20:52 | Karma článku: 40.24 | Přečteno: 3387 | Diskuse

David Karásek

Odpověď na otevřený dopis senátorům

Zaregistroval jsem, že někdo sepsal otevřený dopis senátorům, ve kterém je žádá o hlasování proti ústavní změně schválené Sněmovnou. Dopis je krátký, úderný - a účelově polopravdivý. Pojďme jej rozebrat.

5.7.2017 v 19:07 | Karma článku: 40.19 | Přečteno: 3128 | Diskuse

David Karásek

Tři mýty expertů

"Šance, že se netrénovaný civilista se zbraní ubrání teroristovi, je velmi nízká. Spíš by situaci ještě zhoršil," slyšíme často v médiích od osob s titulkem "bezpečnostní expert". Opravdu?

26.6.2017 v 22:13 | Karma článku: 46.47 | Přečteno: 19236 | Diskuse

David Karásek

Když se lže, jako když tiskne

Že máme být opatrní, když noviny píšou o zbraních, ví každý, kdo se o tuto problematiku dlouhodobě zajímá. Stejně tak víme, že co se novinám nehodí do krámu, to nenapíšou. Občas by prostě pravda potopila účelově vybudovanou story.

13.4.2017 v 15:45 | Karma článku: 47.34 | Přečteno: 15067 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Existují v Evropě hranice?

Vstupem do Schengenu hranice sice zmizely, ale přesto člověk pozná, když přejede z jednoho státu do jiného-a nejen proto, že se změní nápisy. Jednou jsem vezla skupinu Amíků z Německa do Prahy a jejich vedoucí mě pěkně naštvala

20.8.2017 v 22:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 37 | Diskuse

Jan Tomášek

Žebrák - hrad a podhradí

Nedávno jsem psal o pražských hradech Václava IV a dnes si dovolím pozvat na malé zastavení na patrně nejoblíbenějším mimopražském hradě tohoto krále - totiž Žebráku. Pozornost bude ovšem zaměřena spíše na jeho podhradí.

20.8.2017 v 21:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 84 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Proč do tý politiky lez?

„No protože je nenažranej,“ vystřelí od boku každý, kdo vidí do Babiše jak do hubený kozy. A když přidáte otázku, proč podpora ANO setrvale atakuje hranici 30 %, no tak to je taky jednoduchý, protože lidi jsou blbí.

20.8.2017 v 17:34 | Karma článku: 24.03 | Přečteno: 638 | Diskuse

Jan Pražák

Též u nás mohou být migranti nebezpeční

Hluboce by se mýlil ten, kdo by se snažil tvrdit, že jsme v našem státě v bezpečí před lidmi, kteří k nám migrují z cizích zemí.

20.8.2017 v 16:45 | Karma článku: 21.26 | Přečteno: 731 | Diskuse

Markéta Vaculová

Jak být v mezilidské komunikaci přímý aneb asertivní komunikace v praxi sociálních služeb

Asertivita je součástí zdravé mezilidské komunikace. Znamená to nebýt v komunikaci pasivní, manipulativní nebo agresivní, ale být přímý a ohleduplný k druhým, se současným zachováním svých práv a svého názoru.

20.8.2017 v 16:08 | Karma článku: 5.37 | Přečteno: 198 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 42.30 Průměrná čtenost 6402
Autor je studentem kriminologie a prevence kriminality, držitel několika zbraní a sportovní střelec.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.