Barometr svobody
Všechny státy si nárokují monopol na donucení. Je to tak nějak princip státu a jeden ze základů civilizace: když vám ze zahrady zmizí kárka a pak ji uvidíte na sousedově dvoře, nepůjdete si pro ni přece s brokovnicí - nahlásíte to policii a ta to bude řešit, a eventuálně sousedovi váš majetek odebere a vrátí ho vám. Tak to ve státě funguje, nebo aspoň má fungovat. Svobodné a totalitní státy se ale k tomuto postupu staví dost odlišně.
Svobodný stát akceptuje, že nemůže zasáhnout vždy a všude včas. Nemůže svým občanům zaručit stoprocentní ochranu. Proto si nenárokuje monopol na nástroje síly (tedy zbraně), ale jen na jejich samotné použití, a ani to neplatí bezvýhradně: když se občan ocitne v ohrožení a stát není schopen zasáhnout včas, aby jej ochránil, tehdy svobodný stát uznává právo občana sáhnout ke svépomoci a odvrátit nebezpečí třeba i násilím. Takový stát pochopitelně uznává i právo občanů držet a nosit zbraně, protože má-li právo na sebeobranu mít reálný význam, pak občan musí mít i právo vlastnit a mít u sebe prostředky, které mu umožňují se v případě potřeby opravdu ubránit.
Pro svobodný stát je také charakteristické, že si takový přístup může dovolit. Nemusí se obávat, že občané své zbraně použijí proti němu. Občané i stát vědí, že ústavní pořádek dává občanům kontrolu nad státem - tedy pokud ústavní pořádek dodržuje i stát, a svobodný stát jej dodržuje. Pak občané nepotřebují sahat po zbraních, aby stát mohli ovládat: ústavní pravidla jim umožňují státní moc svěřovat, odebírat, rozdělovat a omezovat, jak uznají za vhodné, a to zcela nenásilně a nekrvavě (i když občas i nemoudře). Stačí, aby se stát jejich rozhodnutí podřídil - a svobodný stát to udělá.
V totalitním státě je to přesně naopak. Totalitní stát není služebníkem občanů, ale jejich vládcem. Je entitou na občanech nezávislou, používající vůči nim svou moc, jak sám uzná za vhodné - což je obvykle ve svůj prospěch, ne jejich. V takových státech občané nemají žádná práva, jen seznam věcí, které mají dovoleny. A na tom seznamu držení zbraní nenajdete. V takovém státě je státní monopol na násilí prakticky absolutní. Jeho účelem není chránit občany před násilím; jeho účelem je chránit stát před občany. Sebeobrana v žádném případě není dostatečným důvodem pro držení zbraně, protože bezpečnost státu je nadřazena bezpečnosti občanů, ačkoli právě bezpečnost občanů je obvyklou záminkou pro zákaz zbraní. Ve skutečnosti právě vlastní občané jsou pro takový stát největším nebezpečím, proto jim nemůže a nesmí být dovoleno nic, čím by stát mohli ohrozit.
Ve skutečnosti to sice není takto černobílé - i ve svobodných zemích obvykle mívají třeba násilní recidivisté držení zbraní zakázáno, zatímco totalitní státy často ozbrojují ty občany, jejichž loajalitou jsou si jisty. Nicméně princip je pořád tentýž: ve svobodném státě jde o právo, které může být omezeno jen ze závažných a prokazatelných důvodů, zatímco v totalitních státech je to privilegium, které stát podle své úvahy uděluje důvěryhodným. Právo na držení zbraní je tak skutečně ukazatelem míry svobody v zemi: svobodný stát si na něj nenárokuje monopol, protože to nemá zapotřebí, zatímco totalitní stát si prostě nemůže dovolit nemít všechny zbraně pod svou kontrolou.
Sdružení Lex proto před každými volbami zjišťuje postoj jednotlivých stran k této otázce. Z letošních odpovědí mne zaujala zejména odpověď Komunistické strany Čech a Moravy, kterou uvádím v plném znění:
Vážený pane,
současný zákon prošel v minulých volebních obdobích řadou změn. Domnívám se, že současné znění zákona vyhovuje. Bude však nutné v budoucnu věnovat pozornost následujícím oblastem.
Každý zájemce o vlastnictví zbrojního průkazu, by měl absolvovat přezkoušení z psychotestů. Po té, by při každé další žádosti o prodloužení platnosti zbrojního průkazu bylo dostačující pouze doporučení praktického lékaře. Příklady z poslední doby ukazují, že v současném systému mohou získat zbraň i velmi nebezpeční lidé. Každý by měl také zdůvodnit, proč tu zbraň potřebuje. Jsou osoby, které zbraň potřebují, ale zároveň je řada osob, které zbraň nosí pouze z jakési záliby a pak jak tomu nasvědčuje mnoho případů ji použijí bez důvodu na různých místech s tragickými následky. Policie také nemá možnost kontrolovat, zda občan má zbraň kde uschovat a zda ji skutečně uschovává.
K nutné obraně a krajní nouzi. Tato problematika je dostatečně definována v příslušném zákoně. Jako nutné je však k této problematice vypracovat prováděcí pokyny, kdy jde o nutnou obranu a co je krajní nouze. Zabrání se tím různým subjektivním názorům.
Vážený pane, děkuji za Vaše dotazy a přeji Vám hezký den.
Zdeněk Maršíček, odborné zázemí ÚV KSČM
Už jsem psal tom, jak se (ne)slučují povinné psychotesty a základní občanská práva, takže jen připomenu, že jednorázové psychotesty nic neřeší, protože duševní stav člověka se časem mění, a na sousedním Slovensku se v současnosti ukazuje, že opakované důkladné testování takto velké části populace je v praxi nerealizovatelné. Nemluvě o tom, že někteří z těch"velmi nebezpečných lidí" z poslední doby psychotesty prošli.
Více mne zaujala následující část. Podle představ KSČM by občan měl zdůvodňovat, k čemu zbraň potřebuje. Dostatečným důvodem rozhodně nemá být "jakási záliba" - mnoho případů prý nasvědčuje tomu, že takto pojaté právo vede k bezdůvodným tragédiím.
Nejdříve k těm "mnoha případům". V České republice bylo na konci roku 2011 celkem 311 667 držitelů zbrojních průkazů. Podle policejních statistik v následujícím roce došlo k 92 případům zneužití legálně držené zbraně ke zločinu, přičemž pouze v devíti případech pachatel opravdu někoho zranil, z toho pouze ve čtyřech případech se smrtelnými následky - tři vraždy a jedno usmrcení z nedbalosti. (Pro srovnání, celkový počet vražd za tento rok byl 188.) Tedy pouze 0,03% legálních držitelů zbraní v minulém roce tohoto práva zneužilo, 0,003% přitom někoho zranilo, a v 0,0013% došlo skutečně k tragédii ve smyslu smrti oběti.
Taková jsou čísla a statistiky. Samozřejmě, smrt člověka - zejména smrt předčasná a násilná - je něco, co se ani zdaleka nedá vyjádřit čísly. Jenže o svobodě platí totéž. Jistě, z lidského hlediska je jediný "přípustný" počet vražd nula. Jenže to je ve svobodné společnosti nedosažitelný ideál. Riziko, že nás někdo přepadne, oloupí, nebo dokonce zavraždí - to je cena, kterou platíme za to, že můžeme jít kam chceme, kdy chceme, stýkat se s kým chceme, aniž bychom byli kvůli své bezpečnosti pod neustálým dozorem. Stejně tak i to mizivé riziko, že staneme obětí některé z těch ojedinělých delikvencí, které se mezi legálními držiteli zbraní zřídkavě vyskytnou, je cenou, kterou platíme za právo na sebeobranu - za to, že v ohrožení nemusíme být odkázáni na holé ruce a nedosažitelnou pomoc státu.
Někdo zde samozřejmě může namítnout, že ne každý nebezpečný člověk je zločinec. Že jsou mezi námi i lidé, kteří jsou nebezpeční, i když třeba zatím nic neprovedli. To je samozřejmě pravda. Jenže na druhé straně, kdo nebezpečný není? Kdo z nás může dokázat, že by v budoucnosti nic neprovedl? A hlavně, kdo by měl mít právo rozhodovat o druhých, zda jsou nebezpeční nebo ne? Současný zákon to řeší způsobem, který je i držiteli zbraní samotnými víceméně akceptovaný: kromě požadavku bezúhonnosti (který se týká trestné činnosti) má i požadavek spolehlivosti (který se týká přestupků, alkoholismu a toxikomanie) a zdravotní způsobilosti (která je řešena lékařskou prohlídkou). Ale požadovat, aby státní orgán měl neomezenou moc rozhodovat, komu zbraň dovolí a komu ne? Kvůli tomu, že by dotyčný mohl být nebezpečný? To teprve dostatečně popisuje hloubku a nebezpečnost totalitního myšlení: "My budeme rozhodovat o tom, kdo smí a kdo ne - a naším kritériem není jeho vina, ale naše podezření." Nevím jak vy, ale já takovému státu říkám rozhodně NE.
Teď k té "potřebě". Každý by prý měl zdůvodnit, proč tu zbraň potřebuje. Nepochybuji, že nebude stačit deklarace účelu (sport/lov/sebeobrana atd.), to je v zákoně už teď. Občan bude muset úředníkovi vysvětlovat, dokládat a přesvědčovat, proč by měl mít držení zbraní dovoleno. Úředník pak uváží, zda povolení shovívavě udělí, nebo rozhodne, že to "není v zájmu republiky". Jistě si pamatujete, jak vypadal zájem republiky v minulém režimu: pokud občan prokázal, že je členem mysliveckého sdružení, pak mu stát mohl - mohl, nikoli musel - udělit povolení vlastnit loveckou zbraň. Na krátkou zbraň pro sebeobranu mohl obyčejný občan zapomenout - tu "potřebu" se bránit měli jen příslušníci StB a členové nomenklatury. Držení zbraní jako právo občanů prostě "nebylo v zájmu republiky".
KSČM chce právo každého občana znovu degradovat na státem udělované privilegium. Prý v zájmu bezpečnosti občanů.
Proč tomu nějak nevěřím?
David Karásek
O zbraních, svobodě a nás
Znovu přišel den, kdy si připomínáme a oceňujeme občanská práva a svobody. Obvykle tím myslíme svobodu projevu, svobodu tisku, právo na soukromí a podobně. Zapadá do toho vůbec nějak držení zbraní?
David Karásek
Blíží se senátní volby
Začátek října se blíží a my budeme opět vybírat třetinu Senátu. Není proto od věci si připomenout, jak se ten který senátor stavěl k držení zbraní, a hlavně jak o něm hlasoval. Protože řeči se vedou, ale hlasování se počítá.
David Karásek
Tohleto Sigmund nikdy nenapsal...
Po internetu už dlouhou dobu koluje citát Sigmunda Freuda:„Strach ze zbraní je známkou sexuální a emocionální nedospělosti.“Je pravý nebo falešný? A pokud je falešný, co tedy Freud vlastně o zbraních řekl?
David Karásek
Zbraně a duševní zdraví
Dokáže někdo poznat, že držitel zbraně není v pořádku? Ano, takoví lidé existují - a překvapivě to nejsou psychologové.
David Karásek
Bez jediného výstřelu
Tak mne napadlo mne zas něco napsat na blog. Jenže když jsou ty svátky, tak by to asi neměly být žádné zbraně ani střílení a tak. Měl bych psát o něčem poklidném a nenásilném.
David Karásek
Ukradená domobrana
Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby varuje před rizikem pronikání paramilitárních extrémistických skupin, tzv. "domobran", do bezpečnostních složek. Ale co je přesně domobrana?
David Karásek
Bezva kšeft
Jedno z nejlepších podnikání je byznys zaručený zákonem. Nikdy nemůžete napálit takovou cenu, jako když zákazník musí platit. Proto se v legislativním procesu nezřídka stává, že nějaký chytrák zkusí prosadit kšeft do zákona.
David Karásek
Pravidla sem, levidla tam
Jedna ze základních věcí, které přispívají k důvěryhodnosti pravidel, je to, že platí pro všechny. Jenže když je někdo nahoře, tak pravidla často platí jen pro ty dole.
David Karásek
Evropská směrnice, ústavní zákon... a co dál?
Před rokem se Poslanecká sněmovna a Senát usnesly na rezolutní rezoluci, že nesouhlasí s evropskou směrnicí a bezdůvodným omezením práv českých občanů. Teď se pomalu ukazuje, kdo to myslel vážně a kdo jen pózoval před voliči.
David Karásek
Je libo granát na obranu státu? …To sotva.
V diskusi kolem navrhované ústavní změny, zavádějící do ústavního zákona o bezpečností ČR právo občanů na držení a nošení zbraní, se v poslední době objevily tři úvahy, které si zaslouží rozebrání.
David Karásek
Odpověď na otevřený dopis senátorům
Zaregistroval jsem, že někdo sepsal otevřený dopis senátorům, ve kterém je žádá o hlasování proti ústavní změně schválené Sněmovnou. Dopis je krátký, úderný - a účelově polopravdivý. Pojďme jej rozebrat.
David Karásek
Tři mýty expertů
"Šance, že se netrénovaný civilista se zbraní ubrání teroristovi, je velmi nízká. Spíš by situaci ještě zhoršil," slyšíme často v médiích od osob s titulkem "bezpečnostní expert". Opravdu?
David Karásek
Když se lže, jako když tiskne
Že máme být opatrní, když noviny píšou o zbraních, ví každý, kdo se o tuto problematiku dlouhodobě zajímá. Stejně tak víme, že co se novinám nehodí do krámu, to nenapíšou. Občas by prostě pravda potopila účelově vybudovanou story.
David Karásek
O změně ústavy a branných spolcích
Ve Sněmovně v současnosti leží návrh na změnu ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, který má zahrnout civilní držitele zbraní do koncepce bezpečnosti státu. Prý je to jak z Ameriky. Opravdu?
David Karásek
“Jako v devatenáctém století...”
Ministr Pelikán dnes v televizi řekl zajímavou věc. Prý si kvůli navrhovanému ústavnímu právu na držení zbraní připadá jako v 19. století, a k takovým opatřením se prý má sahat, až když selhávají bezpečnostní mechanismy státu.
David Karásek
O návrhu ústavního práva na zbraň - stručně a jasně
Jelikož se kolem návrhu na zavedení práva na držení a nošení zbraní do ústavy vyrojila spousta fám a nesmyslů - zejména díky senzacechtivosti médií - rád bych aspoň některé fámy uvedl na správnou míru.
David Karásek
O Liberlandu
Na svém blogu obvykle píšu o právu na držení a nošení zbraní. Tohle je poprvé, kdy činím výjimku. I samotné právo na držení a nošení zbraní je jen jedním z projevů svobody; a právě svoboda je to, o co mně vždycky šlo v první řadě.
David Karásek
O soudcích a lidech
Před časem jsem zde psal o případu, kdy bylo obránci zamítnuto předčasné propuštění z výkonu trestu, protože odmítl uznat vinu. Dnes popíšu dva případy, které jsou ve vzájemném srovnání ještě mnohem otřesnější.
David Karásek
Když mají soudci pravdu
Je to už více než dva roky, kdy krajský soud v Ústí nad Labem poslal Václava Houšteckého na čtyři roky do vězení. V odůvodnění rozsudku popsal průběh události, který prohlásil za oficiálně správnou verzi skutečnosti, a veškeré okolnosti, které jsou s touto verzí v rozporu, úředně prohlásil za nepotřebné a zbytečné.
David Karásek
Evropská unie, zbraně a Cecilka
Kdo se zajímá o držení zbraní, ten už asi slyšel o návrhu evropské komisařky Cecilie Malmström, která chce zakázat úplně všechno a pokud možno dvakrát. Nebo aspoň to tak v poslední době podávají média. Já sám jsem o tomto návrhu krátce po jeho zveřejnění psal v jednom střeleckém časopise. Článek vyšel, návrh se dostal do povědomí... a já jsem jen zíral, jak rostou fámy. Rozhodl jsem se tedy ujmout se role Kanceláře Saturnin & Oulický pro uvádění příběhů na pravou míru...
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 57
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6065x