O Liberlandu
Proto je mi myšlenka svobodného státu blízká a podporuji ji. Účelem tohoto článku není vás přesvědčit, abyste Liberland také podpořili; chci vám pouze dát informace, které média buď nemají, nebo ignorují, a vyvrátit mýty, které kolem něj kolují a jsou médii soustavně a cíleně udržovány.
„Liberland není míněn vážně; je to jen recese/reklama/PR projekt/apod.“
Jsem v kontaktu s Vítem Jedličkou i lidmi z jeho týmu a ujišťuji vás, že jde o zcela vážně míněný projekt, jehož cílem je založení skutečného státu se vším všudy – s územím, stálým obyvatelstvem, infrastrukturou, ekonomikou, zákony, obchodními vztahy, zahraničními vztahy atd. Krátkodobé plány tohoto projektu zahrnují a) ustanovení Liberlandu jako subjektu mezinárodního práva, což už je splněno, jak vysvětlím dále, a b) vybudování základní infrastruktury potřebné pro trvalé osídlení území – zajištění zdrojů pitné vody, postavení obydlí a podobně. Liberland má zajištěny lidské i materiální zdroje pro realizaci základní infrastruktury a pomalu se daří ji uskutečňovat, i přes snahu chorvatské policie je všemožně blokovat a sabotovat. To je také odpověď na otázku, zda je Liberland schopen se stát reálným, fungujícím státem: minimálně Chorvatsko je zjevně přesvědčeno, že toho schopen je, jinak by se tak zoufale nesnažilo tomu zabránit.
„Liberland neleží na zemi nikoho, ale na sporném území.“
Jelikož tohle média omílají pořád dokola, budu zde zcela konkrétní:
1. Podle mezinárodního práva je terra nullius (území nikoho) takové území, které si nenárokuje žádný stát. Takové území je možné zabrat jeho osídlením.
2. Území Siga (na kterém leží Liberland) původně patřilo Srbsku. Srbsko se však nároku na ně oficiálně a výslovně vzdalo, a to několikrát – naposledy přímo v souvislosti se založením Liberlandu, kdy srbské ministerstvo zahraničí prohlásilo, že Liberland neleží na území Srbské republiky (viz zde).
3. Chorvatsku toto území nikdy nepatřilo ani na něj nikdy žádný nárok nevzneslo. Naopak, chování chorvatských úřadů jasně ukazuje, že ani Chorvatsko toto území nepovažuje za své: například lidé, kteří se do Liberlandu chtějí dostat z chorvatské strany, jsou chorvatskou policií zadržováni a pokutováni za nedovolené překročení chorvatských hranic – což de facto znamená uznání, že ta hranice tam je, a že na této čáře chorvatské území končí.
4. Otázkou, kdy je území terra nullius, se již zabýval i Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. Šlo o spor mezi Španělskem a Marokem o území Západní Sahary. Španělsko tvrdilo, že v době zabrání území Španělskem šlo o terra nullius, tedy území nepatřící nikomu a zabratelné. Mezinárodní soud takovou interpretaci odmítl. Poukázal na to, že území v době zabrání sice nepatřilo žádnému státu, avšak zdržovaly se na něm nomádské kmeny: nebylo tedy možno území zabrat osídlením, protože již osídlené bylo. (zdroj zde)
5. Území Siga bylo naposledy (nepočítáme – li současnost) osídleno před cca 30 lety. Poslední obyvatelé (Srbové) jej opustili dobrovolně a z vlastní vůle; od té doby bylo území nejen nenárokované, ale i fakticky neobývané – až do doby, kdy se na něm usadili osadníci Liberlandu. I v současnosti je Liberland stále jediným státem, který má na tomto území trvalé osídlení – což podle výše zmíněného názoru Mezinárodního soudního dvora stačí k tomu, aby území přestalo být terra nullius a stalo se územím obývaným, jehož obyvatelé mají právo na sebeurčení.
„Vznik Liberlandu nemá oporu v mezinárodním právu.“
Tento nesmysl opakovaně tvrdí nejen média, ale i instituce napohled mnohem důvěryhodnější, jako české ministerstvo zahraničí a právnické fakulty různých vysokých škol. Proto raději uvedu zcela konkrétně, na které mezinárodní právo se zakladatelé Liberlandu odvolávají. Je to Montevidejská úmluva o právech a povinnostech států z roku 1933 (Sbírka mezinárodních smluv OSN, str. 21, přehlednější verze zde). Tato úmluva definuje, jaké podmínky musí útvar splnit, aby byl považován za stát podle mezinárodního práva. Jsou to (dle čl. 1):
- 1. území a 2. trvalé osídlení: územím Liberlandu je výše zmíněná bývalá terra nullius mezi hranicemi Srbska a Chorvatska, a tuto zemi si Liberland nárokuje právě na základě trvalého osídlení vlastními občany.
- 3. vláda – navzdory tvrzením médií, že Vít Jedlička je „samozvaný prezident“, skutečnost je taková, že po oficiálním založení Liberlandu byl prezidentem zvolen. Kromě toho jej všichni občané Liberlandu – i ti, kteří nabyli občanství až po volbách – za představitele své vlády dobrovolně uznávají. Těžko asi může existovat vláda, která by měla silnější mandát.
- 4. schopnost vstupovat do vztahů s jinými státy. Tuto schopnost Liberland prokázal předáním oficiálních nót o založení státu, sepsanými podle diplomatických protokolů a zvyklostí; kromě toho Vít Jedlička uskutečňuje osobní schůzky s představiteli jiných států, mimo jiné například s chorvatskou ministryní zahraničí. O schopnosti Liberlandu vstupovat do vztahů s jinými státy tedy nelze pochybovat.
K porušování mezinárodního práva naopak dochází ze strany Chorvatska. Že chorvatská policie brání v přístupu do Liberlandu z chorvatské strany, to je v pořádku – chorvatský stát má právo kontrolovat své hranice. To, že také brání v přístupu do Liberlandu před Dunaj, je však porušením práva hned dvojnásob: za prvé chorvatská policie zasahuje na území, které – podle jejich vlastních slov i jednání – leží za chorvatskými hranicemi, tedy na území, které Chorvatsku již nepatří. Za druhé porušuje mezinárodní právo tím, že blokuje plavbu po Dunaji, který je mezinárodním plavebním koridorem, a tudíž jej smí užívat kdokoli.
„Liberland není státem podle mezinárodního práva, protože jej žádný stát neuznal.“
I toto Montevidejská úmluva výslovně řeší: „Politická existence státu není závislá na uznání jinými státy. I dříve, než je uznán, má stát právo bránit svou celistvost a nezávislost, zajišťovat své zachování a prosperitu, a k tomu účelu se organizovat, jakkoli uzná za vhodné, spravovat své zájmy vydáváním zákonů, poskytovat své služby, a určovat působnost a pravomoci svých soudů. Výkon těchto práv nemá žádná jiná omezení, než jejich výkon jinými státy podle mezinárodního práva.“ (Čl. 3)
Podle tohoto mezinárodního práva tedy Liberland splněním výše uvedených čtyřech podmínek nabyl veškeré pravomoci státu, bez ohledu na neuznání jinými státy.
„Jenže právo na něco je jedna věc, a schopnost to udělat druhá“
To je naprostá pravda – právo a moc jsou dvě zcela odlišné věci, a Montevidejská smlouva to výslovně potvrzuje: „Práva státu nejsou závislá na moci, kterou stát disponuje k jejich výkonu, ale na pouhé skutečnosti, že existuje podle mezinárodního práva.“ (Čl. 4)
Kromě toho, jak jsem napsal v úvodu, Liberland není jen teoretickým projektem, ale již v současnosti je dostatečně zorganizován na to, aby dokázal zajistit svým občanům základní infrastrukturu a vnitrostátní právní rámec – což je vše, co od něj jeho občané chtějí.
„Není ale právě to, že chorvatská policie je schopná proti Liberlandu úspěšně zasáhnout, důkazem toho, že nejde o stát?“
Když pominu zjevnou amorálnost takové „doktríny práva silnějšího“, pak i toto Montevidejská smlouva výslovně odmítá. Jakékoli územní nároky či zvláštní výhody pocházející z použití síly, nátlaku či výhrůžek prohlašuje za neplatné. Navíc výslovně zakazuje okupaci území jiného státu z jakéhokoli důvodu, byť by i byla jen dočasná (Čl. 11). Používání síly chorvatskou policií na území Liberlandu tedy Chorvatsku nezakládá žádná práva; naopak, pokud by Chorvatsko vzneslo jakékoli nároky založené na použití síly ozbrojenými složkami chorvatského státu mimo jeho území, naplnilo by tím znaky zločinu agrese podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu.
Teď ale z trochu jiného pohledu. O co vlastně které straně jde? Libertariánům jde o všechno: o možnost mít svůj vlastní stát, byť i takhle malý, kde budou moci žít podle principů svobody, podle pravidla „Žít a nechat žít.“ Jediné, co k tomu potřebují, je aby je ostatní nechali na pokoji. Chorvatsku jde o sedm čtverečních kilometrů lesa, částečně v záplavové oblasti, o které před založením Liberlandu vůbec ani nestálo.
Nezaslouží si svoboda tuhle šanci?
David Karásek
O zbraních, svobodě a nás
Znovu přišel den, kdy si připomínáme a oceňujeme občanská práva a svobody. Obvykle tím myslíme svobodu projevu, svobodu tisku, právo na soukromí a podobně. Zapadá do toho vůbec nějak držení zbraní?
David Karásek
Blíží se senátní volby
Začátek října se blíží a my budeme opět vybírat třetinu Senátu. Není proto od věci si připomenout, jak se ten který senátor stavěl k držení zbraní, a hlavně jak o něm hlasoval. Protože řeči se vedou, ale hlasování se počítá.
David Karásek
Tohleto Sigmund nikdy nenapsal...
Po internetu už dlouhou dobu koluje citát Sigmunda Freuda:„Strach ze zbraní je známkou sexuální a emocionální nedospělosti.“Je pravý nebo falešný? A pokud je falešný, co tedy Freud vlastně o zbraních řekl?
David Karásek
Zbraně a duševní zdraví
Dokáže někdo poznat, že držitel zbraně není v pořádku? Ano, takoví lidé existují - a překvapivě to nejsou psychologové.
David Karásek
Bez jediného výstřelu
Tak mne napadlo mne zas něco napsat na blog. Jenže když jsou ty svátky, tak by to asi neměly být žádné zbraně ani střílení a tak. Měl bych psát o něčem poklidném a nenásilném.
David Karásek
Ukradená domobrana
Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby varuje před rizikem pronikání paramilitárních extrémistických skupin, tzv. "domobran", do bezpečnostních složek. Ale co je přesně domobrana?
David Karásek
Bezva kšeft
Jedno z nejlepších podnikání je byznys zaručený zákonem. Nikdy nemůžete napálit takovou cenu, jako když zákazník musí platit. Proto se v legislativním procesu nezřídka stává, že nějaký chytrák zkusí prosadit kšeft do zákona.
David Karásek
Pravidla sem, levidla tam
Jedna ze základních věcí, které přispívají k důvěryhodnosti pravidel, je to, že platí pro všechny. Jenže když je někdo nahoře, tak pravidla často platí jen pro ty dole.
David Karásek
Evropská směrnice, ústavní zákon... a co dál?
Před rokem se Poslanecká sněmovna a Senát usnesly na rezolutní rezoluci, že nesouhlasí s evropskou směrnicí a bezdůvodným omezením práv českých občanů. Teď se pomalu ukazuje, kdo to myslel vážně a kdo jen pózoval před voliči.
David Karásek
Je libo granát na obranu státu? …To sotva.
V diskusi kolem navrhované ústavní změny, zavádějící do ústavního zákona o bezpečností ČR právo občanů na držení a nošení zbraní, se v poslední době objevily tři úvahy, které si zaslouží rozebrání.
David Karásek
Odpověď na otevřený dopis senátorům
Zaregistroval jsem, že někdo sepsal otevřený dopis senátorům, ve kterém je žádá o hlasování proti ústavní změně schválené Sněmovnou. Dopis je krátký, úderný - a účelově polopravdivý. Pojďme jej rozebrat.
David Karásek
Tři mýty expertů
"Šance, že se netrénovaný civilista se zbraní ubrání teroristovi, je velmi nízká. Spíš by situaci ještě zhoršil," slyšíme často v médiích od osob s titulkem "bezpečnostní expert". Opravdu?
David Karásek
Když se lže, jako když tiskne
Že máme být opatrní, když noviny píšou o zbraních, ví každý, kdo se o tuto problematiku dlouhodobě zajímá. Stejně tak víme, že co se novinám nehodí do krámu, to nenapíšou. Občas by prostě pravda potopila účelově vybudovanou story.
David Karásek
O změně ústavy a branných spolcích
Ve Sněmovně v současnosti leží návrh na změnu ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, který má zahrnout civilní držitele zbraní do koncepce bezpečnosti státu. Prý je to jak z Ameriky. Opravdu?
David Karásek
“Jako v devatenáctém století...”
Ministr Pelikán dnes v televizi řekl zajímavou věc. Prý si kvůli navrhovanému ústavnímu právu na držení zbraní připadá jako v 19. století, a k takovým opatřením se prý má sahat, až když selhávají bezpečnostní mechanismy státu.
David Karásek
O návrhu ústavního práva na zbraň - stručně a jasně
Jelikož se kolem návrhu na zavedení práva na držení a nošení zbraní do ústavy vyrojila spousta fám a nesmyslů - zejména díky senzacechtivosti médií - rád bych aspoň některé fámy uvedl na správnou míru.
David Karásek
O soudcích a lidech
Před časem jsem zde psal o případu, kdy bylo obránci zamítnuto předčasné propuštění z výkonu trestu, protože odmítl uznat vinu. Dnes popíšu dva případy, které jsou ve vzájemném srovnání ještě mnohem otřesnější.
David Karásek
Když mají soudci pravdu
Je to už více než dva roky, kdy krajský soud v Ústí nad Labem poslal Václava Houšteckého na čtyři roky do vězení. V odůvodnění rozsudku popsal průběh události, který prohlásil za oficiálně správnou verzi skutečnosti, a veškeré okolnosti, které jsou s touto verzí v rozporu, úředně prohlásil za nepotřebné a zbytečné.
David Karásek
Evropská unie, zbraně a Cecilka
Kdo se zajímá o držení zbraní, ten už asi slyšel o návrhu evropské komisařky Cecilie Malmström, která chce zakázat úplně všechno a pokud možno dvakrát. Nebo aspoň to tak v poslední době podávají média. Já sám jsem o tomto návrhu krátce po jeho zveřejnění psal v jednom střeleckém časopise. Článek vyšel, návrh se dostal do povědomí... a já jsem jen zíral, jak rostou fámy. Rozhodl jsem se tedy ujmout se role Kanceláře Saturnin & Oulický pro uvádění příběhů na pravou míru...
David Karásek
Doktrína hradu: otázky a odpovědi
Doktrína hradu je koncept, který získává v naší společnosti stále větší podporu. Jde o rozšíření legálních možností obrany pro člověka, který se ve vlastním obydlí brání proti vetřelci – koneckonců, kde jinde by člověk měl mít největší právo se bránit, když ne doma, zvlášť když odtamtud obvykle už nemá kam utéct. Princip "Můj dům, můj hrad" již v posledních několika měsících vykrystalizoval do podoby legislativního návrhu, který si vzal pod patronát poslanec David Kádner. Doktrína hradu je ovšem záležitost, která vyvolává mnoho otázek. Rád bych se tedy na některé z nich pokusil odpovědět.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 57
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6065x