Jen je nechte, ať se bojí!

Občas se v médiích objeví článek typu „Bububu, legálních zbraní je čím dál víc!“, doplněný pečlivě vybranými kousky statistik a sestříhanými komentáři odborníků. U bulvárních médií jsme si už celkem zvykli: koho živí skandály, ten se na pravdu moc ohlížet nemůže. Když ale člověk něco takového shlédne ve veřejnoprávní televizi, která má mít pravdivé a objektivní informování jaksi v popisu práce, zanechá to takovou hořkou pachuť – „tak tohle si platím z daní a poplatků?“

Abych zase nekřivdil, reportáž „Čím dál více Čechů legálně vlastní zbraň“ úplně bulvární není. Chybí tam obligátní pohled do ústí pistole a obvyklé přirovnání držitelů legálních zbraní k sériovým a masovým vrahům. Dobře, vezměme to popořádku.

„Ještě nikdy nebylo v Česku tolik lidí, kteří vlastní legálně zbraň. Počet ozbrojených Čechů rok od roku roste … Letos je v Česku registrovaných už víc než sedm set třináct tisíc zbraní.“

Tohle se ještě dá svést na omyl. Člověku dá tak nějak selský rozum, že když je letos historicky nejvíce zbraní, bude asi i historicky nejvíce jejich držitelů. Nemusí to být pravda: poslední dva roky sice ministerstvo vnitra počty držitelů zbraní neuvádí, nicméně v letech 2003 – 2009 počet zbraní narůstal, ale počty držitelů zůstávaly zhruba stejné – kolem 310 000.

„Češi mají největší zájem o krátké palné zbraně, mezi nejprodávanější české výrobky patří samonabíjecí pistole.“

Naopak, u držitelů zbraní převažují dlouhé zbraně sportovního a loveckého typu. Jak vidíte z tabulky, počty zbraní kategorie B (pistole, revolvery, opakovací brokovnice, samonabíjecí pušky a další podobné) kulminovaly v roce 2005 a od té doby jejich počty výrazně klesly, zatímco celkový nárůst počtu zbraní „táhly“ lovecké kulovnice a brokovnice, malorážky, perkusní revolvery a další zbraně, které patří do kategorie C.

rok                  zbraně B         zbraně C

2004                329 640           275 960

2005                340 135           281 177

2006                320 403           314 306

2007                302 924           345 582

2008                303 605           361 503

2009                304 321           377 564

2010                299 527           400 044

2011                292 187           413 752

„Zbraní v Česku je ale ve skutečnosti mnohem víc. Odhaduje se, že dalších až deset tisíc jich tady koluje nelegálně. Přesná čísla samozřejmě neexistují.“

S první větou nelze než souhlasit: zbraní je v Česku opravdu MNOHEM víc. Nechápu, kde reportéři ČT24 přišli k cifře deset tisíc: z kvalifikovaných odhadů, které jsem slyšel já, byl nejnižší 600 000 (plk. Antonín Kreml, bývalý ředitel Ředitelství služby správních činností Policejního prezídia), nejvyšší byl 2,5 miliónu (Rudolf Fulín, bývalý předseda Asociace výrobců a prodejců zbraní a střeliva). Koneckonců, v této zemi nebyla ještě za první republiky žádná registrace zbraní (tu zavedli teprve nacisté) a pak tudy přešla druhá světová válka. Kromě toho nezapomínejme, co všechno dokážou vyrobit zlaté české ručičky, třeba i z vodovodních trubek. Deset tisíc nelegálních zbraní je tak možná v některém menším kraji.

Dále je část rozhovoru s Václavem Voskou, vedoucím psychologie Policie ČR:

(originál) „…zatímco mladší generace už nemusí mít ty předsudky a zábrany si zbraň pořídit.“

(přepis)  „…zatímco mladší generace už nemá zábrany si zbraň pořídit.“

Je vidět, že slovo předsudky z originálního záběru nešlo vystřihnout, protože je uprostřed věty, ale v přepisu se již jaksi neobjevilo.

„Výzkumy ale ukazují, že spolu s vlastnictvím zbraně roste riziko vraždy nebo sebevraždy v rodině.“

Kdyby měla být reportáž objektivní, musela by uvést, že některé výzkumy na to ukazují, zatímco jiné to popírají – například mezinárodní výzkumy sebevražednosti v různých státech, kde se ukazuje, že míra sebevražednosti nijak nesouvisí s dostupností zbraní v daném státě. Například Japonsko má statistiky sebevražd trojnásobné oproti USA, ačkoli jsou v Japonsku střelné zbraně prakticky nedostupné. Mimoto jedna ze základních pouček společenských i jiných věd říká, že „korelace neznamená kauzalitu“, neboli že vztah mezi dvěma proměnnými ještě neznamená, že jedna zapříčiňuje druhou. Může to být i naopak – například v případě člověka, který se rozhodne spáchat sebevraždu a za tím účelem si koupí zbraň. Pak nedostupnost zbraně samozřejmě riziko sebevraždy nesníží, protože rozhodnutá osoba použije jiný způsob. Anebo tam dokonce žádný příčinný vztah nemusí být – koneckonců, držitelé zbraní jsou mnohem častěji muži než ženy, a muži také mnohem častěji dotáhnou sebevraždu do „úspěšného“ konce, bez ohledu na použitý způsob.

„S legálně drženými zbraněmi taky probíhají ročně desítky loupežných přepadení.“

Opět by mne zajímalo, kde reportéři tuto informaci vzali. Jako kriminolog se už léta snažím získat statistiky kriminality s legálně drženou zbraní, rozdělené podle typů trestné činnosti, a patřičná místa mi už léta odpovídají, že takhle podrobně se ty statistiky prostě nevedou. K dispozici jsou jen údaje o celkové kriminalitě s legálně drženou zbraní, a ty při rostoucím počtu zbraní dlouhodobě klesají – do té míry, že v posledních dvou letech už to policii ani nestojí za evidenci.

rok                  počet tr. činů s legálně drženou zbraní

2004                78

2005                77

2006                92

2007                54

2008                63

2009                51

2010                nezjištěno

2011                nezjištěno

„Naposledy se začátkem září dva mladíci snažili vykrást benzínku na Přerovsku. I zbraň, kterou tam vyhrožovali, byla vydaná legálně.“

A nejlepší nakonec – tohle se už těžko dá vydávat za omyl nebo nevědomost. Reportáž mluví o tomto případu, a v odkazu si můžete přečíst přímo citaci náměstka krajského ředitele policie, který potvrzuje, že veškeré zbraně použité při přepadení byly drženy nelegálně a pachatelé jsou stíháni za nedovolené ozbrojování.