David Karásek

Zastřelení Trayvona Martina - jak to bylo doopravdy

27. 08. 2013 0:37:08
Napůl bílý člen občanské hlídky George Zimmermann zastřelil černého teenagera Trayvona Martina. Případ, který rozrušil a vyburcoval americkou veřejnost, vyvolal nemalé reakce i u nás. Bohužel pravdivost příběhu značně utrpěla podáním médií - amerických i našich - která si z faktů vybírala jen to, co se jim hodilo. V tomto článku nebudu řešit rasu ani rasismus, leda v přímé souvislosti s procesem. Podám vám jen fakta. Co znamenají pro problematiku rasismu v USA, to ať už řeší jiní.

Trayvon Martin

O zastřeleném se v našich médiích psalo jen to ... řekněme "vhodné". Byl černý, bylo mu sedmnáct, nebyl ozbrojený, šel domů, měl čistý trestní rejstřík. O čem se už média nezmínila, byly například jeho školní záznamy. Byl třikrát dočasně vyloučen - jednou za záškoláctví, podruhé u něj našli dýmku na kouření marihuany a váček se zbytky téže látky. Nejzávažnější byl ale třetí případ, kdy jej školní strážný přistihl při stříkání graffiti. To je sama o sobě prkotina... ale když mu prohledali batoh, našli velký šroubovák a dvanáct šperků, mimo jiné ženské náušnice a dva snubní prsteny. Trayvon tvrdil, že šperky nejsou jeho. Prý mu je dal "přítel", odmítl však říci kdo. Původ šperků se nezjistil. (Oficiální zpráva, str. 90-102)

Další okolnosti, které naše média nezmínila, byly SMS zprávy získané z jeho telefonu. Opakovaně v nich mluví o užívání marihuany, jednou o rvačce, jednou dokonce nabízí k půjčení nelegálně drženou zbraň.

Soud ale obhajobě zakázal o tomto všem mluvit před porotou - a to zcela správně: u soudu se řešilo pouze to, jestli jednání George Zimmermanna bylo v souladu se zákonem o sebeobraně, nebo ne. Žádná z uvedených okolností neměla na řešený incident žádný vliv, a George Zimmermann v době činu o žádné z nich nevěděl. Proto je nesměla znát ani porota.

George Zimmermann

O střelci naopak média informovala přesně opačně: běloch, samozvaný kapitán občanské hlídky, který si pořídil legálně drženou zbraň, neustále policii otravoval stovkami telefonátů, a který už měl záznam v trestním rejstříku kvůli potyčce s policií. (Je zajímavé, že žádného novináře nenapadlo, jak mohl Zimmermann se záznamem v trestním rejstříku legálně držet zbraň.) A samozřejmě rasista. Celá pravda je taková, že Zimmermann ani není čistý běloch - jeho otec je Američan německého původu, matka je z Peru a dokonce má některé černé předky. Zimmermann sám do své volební registrace uvedl rasu "Hispanic". Skutečně byl koordinátor občanské hlídky, ovšem ne samozvaný - do té funkce jej zvolili ostatní členové hlídky a další obyvatelé čtvrti, kde hlídka působila. Zbraň si pořídil na doporučení policisty poté, co jej ohrožoval pes. V policejní databázi bylo za posledních šest měsíců (po které se záznamy uchovávají) dohledáno nikoli stovky, ani desítky, ale pouze sedm hlášení od Zimmermanna. Pět těchto hlášení se týkalo podezřelé osoby, avšak ani v jednom případě Zimmermann nemluvil o rase podezřelého, dokud se jej dispečer přímo nezeptal. Trestní rejstřík měl čistý - z napadení policisty a odporování zatčení byl obviněn, nikoli však odsouzen. Šlo o incident, který se odehrál v baru univerzitní knihovny. Policisté v civilu, kteří kontrolovali dodržování zákazu nalévání mladistvým, popadli jednoho Zimmermanova známého a vyvedli jej před budovu. Zimmermann a jeho známý tvrdili, že Zimmermann jednomu z nich položil ruku na rameno a zeptal se jich, co to dělají, načež ho okamžitě složili na zem, aniž dali jakkoli najevo, že jsou policisté. Policisté tvrdili, že se identifikovali jako policie a Zimmermann se s nimi poté začal strkat. Jelikož se žádná verze neprokázala, případ byl odložen.
Zimmermann má také v záznamech, že jeho expřítelkyně si zažádala a dostala soudní příkaz, že se k ní Zimmermann nesmí přibližovat, údajně kvůli domácímu násilí. O stejný soudní příkaz ale zažádal i Zimmermann a také jej dostal.

Ani o těchto okolnostech porota nebyla zpravena - soud je vyhodnotil jako "svým způsobem banálnosti, jaké se v životě stávají" a rozhodl, že na případ nemají vliv.

Zákon

Zde by zřejmě bylo dobré popsat, jak vypadá zákon o sebeobraně ve státě Florida - už proto, že naše média o něm nenapsala nic víc, než že je "kontroverzní" a že obránce podle něj nemusí ustupovat.
Takže raději doslova:

"Osoba, která se neúčastní nezákonné činnosti a která je napadena na místě, kde má právo být, nemá povinnost ustoupit a má právo se bránit tam, kde stojí, má právo proti násilí použít násilí, a to včetně smrtící síly, pokud má přiměřený důvod se domnívat, že je to nezbytné k zabránění smrti nebo těžké újmy na zdraví svém či jiné osoby, nebo k zabránění spáchání násilného zločinu."

Tedy popořádku: Napadený má právo se proti násilí bránit násilím. Smrtící sílu (ať už ve formě smrtící zbraně, např. pistole či nože, nebo ve formě smrtícího způsobu obrany, např. úderů těžkým předmětem do hlavy) však smí použít pouze tehdy, pokud má přiměřený důvod se domnívat (reasonably believes), že mu hrozí smrt nebo těžká újma na zdraví, nebo že tím brání spáchání násilného zločinu. To je v souladu s právem na sebeobranu, jak jej odnepaměti znají všechny svobodné společnosti a dokonce i většina nesvobodných: že kdo je násilím napaden, smí se násilím bránit, a kdo je ohrožen na životě, smí v sebeobraně i zabít.

Zde je nutno připomenout, že o přiměřenosti obav o život a zdraví nerozhoduje sám obránce, ale porota, která ho potom soudí. K osvobození je třeba, aby se všech šest členů poroty shodlo; a já se domnívám, že pokud si po vyslechnutí všech důkazů a svědectví všech šest porotců řekne "na jeho místě bych to udělal taky", tak to asi přiměřené bylo.

Ten "kontroverzní zákon", o kterém média píší, je to ustanovení, podle kterého obránce nemusí ustupovat z místa, kde má právo být. Předchozí verze zákona uváděla, že obránce má povinnost místo použití smrtící síly ustoupit, pokud tak může učinit bez nebezpečí pro sebe či druhé. Ovšem toto ustanovení ve skutečnosti obhajoba ani nevyužila - Zimmermannova verze zněla tak, že vystřelil ve chvíli, kdy ležel na zemi a byl Martinem zakleknutý, takže ustoupit stejně nemohl.

George Zimmermann tedy jednal oprávněně, pokud:

1. nedělal nic protizákonného, a
2. byl napaden jako první, a
3. byl na místě, kde měl právo být,

a jelikož ke své obraně použil smrtící síly (střelné zbraně), pak navíc

4. musel mít přiměřený důvod se domnívat, že mu hrozí smrt nebo těžká újma na zdraví.

Za takových okolností by jeho obrana byla oprávněná, ve smyslu zákona platného v té době a na tom místě.

Pojďme se tedy podívat, jak to odpovídá zjištěným skutečnostem.

Začátek

Trayvon Martin se jednoho únorového večera vracel domů. Přitom přes hands-free telefon mluvil se svou přítelkyní. Bylo půl sedmé a mírně pršelo. Georgu Zimmermannovi, který seděl ve své dodávce necelých sto metrů od Martinova domu, připadal podezřelý. Ve čtvrti se v poslední době stalo hodně vloupání a svědci popisovali, že v době některých vloupaček viděli poblíž dva mladé černé muže - a tady se osoba odpovídající popisu loudá večer v dešti po ulici a prohlíží si okolí. Proto Zimmermann zavolal policii a podezřelou osobu nahlásil, nicméně o rase se opět zmínil až na přímý dotaz: "Měli jsme tu ve čtvrti nějaká vloupání, a tady je opravdu podezřelý člověk. Vypadá, jako že nemá v plánu nic dobrého, nebo že je zfetovaný nebo tak něco. Prší, a on se jen tak potuluje a rozhlíží se." Dispečer: "Dobrá, a ten člověk je bílý, černý nebo hispánec?" Z:"Myslím, že je černý." Během tohoto hovoru Zimmermann vystoupil z auta a začal Martina sledovat, čehož si všiml i dispečer: "Vy ho sledujete?" Z: "Jo." D: "Dobře, to není potřeba." Z: "Ti zatracení lumpové vždycky utečou." Zimmermann tvrdí, že poté Martina ztratil z dohledu, proto se vracel zpátky ke svému autu - a když už byl skoro u něj, objevil se Martin se slovy: "Máš kurva problém, buzno?" Zimmermann mu prý odpověděl: "Ne, nemám žádný problém", na což údajně Martin odpověděl "Tak teď už máš!" a udeřil ho.

I Martin si Zimmermanna všiml - jeho telefonní hovor známe pouze z výpovědi jeho přítelkyně, protože nahráván pochopitelně nebyl. Martin si údajně Zimmermana všiml už v autě a neuniklo mu ani to, že Zimmermann vystoupil z auta a začal jej sledovat. Když řekl své přítelkyni, že ho sleduje nějaký "divný bílý buzík" (creepy white ass-cracker), poradila mu, aby utekl do domu svých rodičů; Martin to ale odmítl s tím, že utíkat nebude. Pak prý řekl, že ho setřásl a že už je skoro doma. Po určité době však znovu řekl, že vidí svého pronásledovatele. Pak se prý z telefonu ozval Martinův hlas: "Proč mne sledujete?", následovaný cizím hlasem: "Co tu děláte?" Dále se ze sluchátka ozvaly zvuky připomínající zápas a nezřetelný hlas Martina říkající něco jako "nech mne, nech mne". Pak se spojení přerušilo.

Kdo konfrontoval koho?

Žaloba kladla Zimmermanovi za vinu, že se na něj zaměřil kvůli jeho rase (racial profiling) a vydal se za ním s úmyslem jej konfrontovat. Zimmermann to samozřejmě popírá a tvrdí, že jeho podezření vzbudilo Martinovo chování, nikoli barva kůže, a že jej sledoval s úmyslem monitorovat jeho chování a případně je hlásit policii, v žádném případě prý nezamýšlel žádnou konfrontaci. Pokud by to byla pravda, pak by Zimmermann jednal zcela v rámci zákona - sledovat někoho na veřejném místě není nic nelegálního, v podstatě jen jdete po stejné ulici. Nicméně ke konfrontaci skutečně došlo, takže otázka, kdo ji inicioval, je zcela na místě.

Shromážděné stopy a důkazy nedostačují k tomu, aby spolehlivě prokázaly tu nebo onu verzi. Dovolil bych si ale poukázat na to, že nic nenasvědčuje tomu, že konfrontaci inicioval George Zimmermann. Na druhé straně, pro opačnou verzi tu jisté podklady jsou. Trayvon Martin byl zastřelen cca. 65 metrů od Martinova domu. Z mapy je zřejmé, že pokud vzdálenost místa činu a domu je 65 metrů, pak od Zimmermanovy dodávky nemohlo být k místu střelby více než dvacet metrů. Přitom Zimmermannův telefonát na policii trval přes čtyři minuty. Skutečně Martinovi trvalo čtyři minuty ujít těch dvacet metrů? Napadá mne verze, která mi připadá výrazně věrohodnější: Martin pokračoval v cestě, až už byl skoro doma (jak vypověděla svědkyně), pak se ale otočil a vydal se nazpátek - což by nasvědčovalo tomu, že se pro konfrontaci rozhodl on.

Kdo udeřil první?

Je ale pravda, že i kdyby se Martin rozhodl Zimmermanna konfrontovat, ani on tím nijak neporušil zákon. Jít po ulici stejným směrem jako jiná osoba není nic nelegálního, ovšem mluvit na jiné lidi na ulici také ne. Napadat jiné lidi na ulici ovšem nelegální je, proto zde leží skutečná odpověď na otázku "kdo je za to odpovědný?" Pokud byl první fyzický kontakt ze strany Zimmermanna, pak by nešlo o sebeobranu. Pokud byl ze strany Martina, pak měl Zimmermann právo se bránit - i když zprvu ještě ne smrtící silou.

Situace je zde v podstatě stejná jako u konfrontace - nelze to jednoznačně dokázat, ale vše nasvědčuje tomu, že prvotním útočníkem byl Martin. V první řadě je tu výpověď Zimmermanna a jeho zranění. George Zimmermann útok popsal ve své výpovědi, kterou učinil bezprostředně po činu, bez přípravy a bez přítomnosti právníka, či předchozí porady s ním. Policajti se ho prostě zeptali "co se stalo?" a on jim to vyklopil. Kriminalisté vám mohou potvrdit, že taková výpověď má velkou váhu - vypovídající nemá čas si výpověď promyslet, často toho kvůli stresu ani není schopen, a pokud lže, obvykle se rychle objeví rozpory mezi výpovědí a důkazy. Zimmermannův popis útoku ale přesně odpovídá popisu jeho zranění v lékařské zprávě: Martin jej prý napadl údery pěstí do obličeje (zpráva uvádí oboustranný monokl a zlomený nos), pak jej srazil na chodník (což odpovídá odřeninám na zádech) a pokračoval v úderech, načež jej popadl za hlavu a začal mu ji otloukat o chodník (zpráva popisuje dvě tržné rány na zátylku - jednu si mohl udělat při pádu, ale ne dvě).
Za druhé, George Zimmermann byl po převezení na stanici vyslechnut nejen běžným postupem, ale také pomocí detektoru lži, založeného na analýze stresu v hlase. Položili mu dvě otázky: "Konfrontoval jste muže, kterého jste zastřelil?" (odpověď: ne) a "Cítil jste v okamžiku střelby strach o život?" (odpověď: ano). Přístroj nezjistil žádné známky lži, a to ani při opakování testu.
Za třetí je zde očitý svědek. Ten sice neviděl začátek konfliktu, viděl však jeho pozdější průběh, který byl celkem jednostranný: poté, co svědka volání o pomoc vylákalo na verandu, viděl na chodníku před svým domem černého muže v šedé mikině, jak sedí na bílém muži v červené bundě a mydlí jej hlava nehlava, dokud nepadl výstřel.

Verzi, že první zaútočil George Zimmermann, naproti tomu nepodporuje vůbec nic. Na těle Trayvona Martina se ani při pečlivém ohledání nenašlo sebemenší zranění, které by se dalo přičíst cizímu zavinění (samozřejmě kromě té střelné rány). Jediné další zranění, které ohledání objevilo, byla drobná odřenina na kloubu levého prsteníku. Pokud by tedy skutečně Zimmermann zaútočil první, musel by to být útok, který nezanechal vůbec žádné následky.

Objevila se ale také verze, že Martin napadl Zimmermanna právě proto, že na něj Zimmermann vytáhl zbraň. To by pak samozřejmě byla jasná sebeobrana ze strany Martina. Nicméně i když pomineme, že také jde o ničím nepodloženou spekulaci, posuďte sami, jak věrohodná tato verze je: Zimmermann se přiblíží a vytáhne zbraň. Martin jej napadne údery do obličeje, pak jej srazí na zem, zaklekne a mlátí mu hlavou o chodník. To celé trvá asi čtyřicet sekund (potvrzeno z policejních nahrávek svědků, kteří volali policii). Zimmermann během toho všeho neupustí zbraň, a přesto celých čtyřicet sekund nestřílí. Jak věrohodně vám to zní?

Volání o pomoc

Když George Zimmermann na místě střelby nastupoval do policejního auta, řekl: "Volal jsem o pomoc, ale nikdo mi nepomohl." V době průběhu činu několik svědků volalo na nouzovou linku policie, a na nahrávkách jejich hovorů je v pozadí skutečně slyšet volání o pomoc. Je to jediný důkaz, který nevyznívá jednoznačně ve prospěch Zimmermanna. Rodiče Trayvona Martina tvrdí, že je to hlas jejich syna, rodiče George Zimmermanna ovšem tvrdí totéž. Názor znalců je nejednotný. Jeden ze znalců, který pracuje metodou elektronického srovnávání hlasových záznamů, porovnal volání s hlasem George Zimmermanna a nalezl shodu pouze 40%, přičemž prokazatelná shoda je podle něj aspoň 90%. U Trayvona Martina nebylo možné takové srovnání provést, protože se nedochoval žádný záznam jeho hlasu. Jiný znalec, který pracuje "intuitivní" metodou - má naposloucháno mnoho hlasů a ví, jak zní - zase tvrdí, že na záznamu je "hlas mladého muže" (Martinovi bylo 17, Zimmermannovi 28). Jiní znalci obou typů však tvrdí, že záznam je příliš nekvalitní, než aby jej bylo možné spolehlivě analyzovat.
Jak si to přebrat? Z právního hlediska jednoznačně - "v pochybnostech ve prospěch obviněného", zvlášť pokud všechno ostatní svědčí pro něj. Z hlediska hledání pravdy nezbývá, než si opět přibrat na pomoc zdravý rozum. Svědek i lékařská zpráva popisují průběh konfliktu jako zcela jednostranný. Jsou tedy dvě verze: v první Martin sedí na Zimmermannovi, mydlí ho a ten volá o pomoc. V druhé Martin sedí na Zimmermannovi, mydlí ho a přitom volá o pomoc, zatímco Zimmermann je bit jako žito a ani přitom nepípne. Co myslíte?

Střelba

Jedna z mála věcí, které jsou jednoznačně prokázané, je poslední podmínka sebeobrany - že smrtící sílu může obránce použít jen tehdy, má-li odůvodněnou obavu o zdraví či život. Také to spolehlivě usvědčuje ze lži ty, kteří tvrdí, že Zimmermann Martina zastřelil, protože "šel po ulici a byl černý". Trayvon Martin nebyl zastřelen, když šel po ulici. George Zimmermann ho nezastřelil, ani když ho Martin mlátil do obličeje, ani když ho srazil na zem, ani když ho zaklekl. Spoušť stiskl teprve ve chvíli, kdy mu Martin mlátil hlavou o beton. Jestli tohle není ohrožení zdraví a života, tak už nevím, co jím může být - já bych v takové situaci určitě střílel také, a bylo by mi úplně jedno, jestli je ten útočník černý, bílý, kropenatý nebo károvaný.
Občas jsem se setkal s argumentem: "Kdyby George Zimmermann neměl tu pistoli, mohl být Trayvon Martin ještě naživu." Na základě toho, co o případu vím, s tím musím souhlasit: kdyby George Zimmermann neměl tu pistoli, byl by Trayvon Martin naživu - a před soudem by pro vraždu stál on.

Faktor propagandy

Reakce médií na celý případ se dost dobře nedá popsat jinak než jako "mediální lynč". Už na začátku článku jsem popsal, jak překroucený obraz obou aktérů média poskytovala. I naše média raději psala raději o protestech černochů, doplněných úvahami o rasismu v Americe, než by skutečně informovala o okolnostech případu. Zvláště demagogicky se zde projevila ČT24 - veřejnoprávní televize, která se zachovala jako skutečný bulvár nejšpinavějšího typu. Článek "Zastřelil nesympatického černocha, beztrestně" se jinak nazvat nedá.
Ani to se ale nedá srovnat s demagogií amerických médií. Televize CNN například ze Zimmermanna "vyrobila" rasistu tím, že sestříhala jeho rozhovor s policií; ze záznamu:

"Měli jsme tu ve čtvrti nějaká vloupání, a tady je opravdu podezřelý člověk. Vypadá, jako že nemá v plánu nic dobrého, nebo že je zfetovaný nebo tak něco. Prší, a on se jen tak potuluje a rozhlíží se." Dispečer: "Dobrá, a ten člověk je bílý, černý nebo hispánec?" Z:"Myslím, že je černý."

odvysílala CNN pouze:

"Vypadá, jako že nemá v plánu nic dobrého. Myslím, že je černý."

Mediální úpravou image prošel samozřejmě i Trayvon Martin. Podívejte se na následující fotografii, která proběhla americkými médii spolu s fotkou Zimmermanna v oranžovém vězeňském úboru. Řekněte sami - mohl by tenhle křehký, nevinný andílek udělat něco špatného?


No, nejspíš ne. Tomu křehkému, nevinně vyhlížejícímu andílkovi je totiž teprve dvanáct let a určitě neměří metr devadesát, jako v době své smrti o pět let později. Když se tenhle podfuk provalil, zkusili jiný. I následující fotografii jste možná už viděli, i když asi ne v originále. Média prostě vzala fotografii Trayvona Martina, a aby vypadal nevinněji, zastřeleného černocha VYBĚLILA.


Zajímavé je, že se v médiích neobjevily fotografie, které si Trayvon Martin sám dal na Facebook, aby světu ukázal, kdo je:



Stíhání

George Zimmermann nejdříve nebyl ani obviněn, protože případ od začátku vypadal jako jasná sebeobrana a nic ze svědectví a důkazů nenaznačovalo, že by tomu mělo být jinak. Teprve když se případu chytili "vůdcové černé menšiny" a zaangažovali média, rozhodl se příslušný státní zástupce standardním postupem předložit případ velké porotě, tj. předložit návrh na zahájení stíhání, předložit veškeré dostupné důkazy a nechat porotu rozhodnout. Stalo se ale něco neobvyklého: do postupu se vložil guvernér, případ mu odebral a přidělil ho jiné státní zástupkyni, která se rozhodla zahájit stíhání sama, bez schválení velkou porotou. Jak guvernér, tak státní zástupce sice mají pravomoc tak učinit, ale jejich motivace je zcela zřejmá: byla zde veřejná objednávka na stíhání George Zimmermanna, a zároveň bylo nepravděpodobné, že by velká porota po prozkoumání všech důkazů stíhání opravdu zahájila. Státní zástupkyně tedy "na vlastní pěst" obvinila Zimmermanna z vraždy druhého stupně, tj. usmrcení úmyslného, ale neplánovaného. Problém byl ovšem v tom, že žádný důkaz takového úmyslu neexistoval. Proto jej obžaloba vyvodila z toho, že Zimmermann sledoval Martina i potom, co mu dispečer řekl, že to není potřeba, a z jeho slov "Ti zatracení lumpové vždycky utečou". Zároveň státní zástupkyně z obžaloby vypustila veškeré zmínky o Zimmermannově tvrzení o sebeobraně, jakož i zmínky o jeho zraněních a všem ostatním, co tuto verzi podporovalo.

Proces

Zdálo se tedy, že George Zimmermanna systém semele přesně tak, jak to protesty černé menšiny požadovaly. V soudní síni ale narazil na jednu ústavní pojistku, kterou soudní systém USA obsahuje právě kvůli podobným případům: porotu. I kdyby se žalobci a soudci rozkrájeli, o vině nebo nevině obviněného vždycky rozhoduje porota bezúhonných občanů, a její rozhodnutí je konečné.
Obžaloba přišla k soudu s případem postaveným totálně na vodě - ukázalo se to koneckonců i na tom, že prakticky všichni svědci, které předvolala, de facto svědčili pro protistranu. Zimmermannovi sousedi a známí, včetně černých, popřeli, že by u něj pozorovali jakékoli známky rasismu.
Policejní dispečer potvrdil, že Zimmermannovi řekl, že sledování podezřelého není potřeba, zároveň však uvedl, že to neformuloval jako příkaz, a že ani nemá oprávnění takový příkaz dát. Také připustil, že jeho otázku "kam ten člověk jde?" si Zimmermann mohl vyložit jako žádost, aby to šel zjistit. Na dotaz obhajoby uvedl, že se mu Zimmermann v telefonu nezdál rozrušený ani rozzlobený.
Policisté, kteří byli na místě činu, potvrdili, že Zimmermann měl bundu na zádech mokrou a zašpiněnou.
"Hvězdným svědkem" obžaloby měla být Martinova přítelkyně Rachel Jeantel, s kterou si bezprostředně před incidentem telefonoval. Hvězdným svědkem rozhodně také byla - nepodaří se zase tak často, aby hlavního svědka obžaloby obhájce usvědčil ze lži přímo před porotou. Jeantel tvrdila, že vše, o čem s Martinem mluvila, napsala v dopise jeho matce. Když jí žalobce dopis předložil, potvrdila jeho pravost. Když ji ale obhájce požádal, aby dopis přečetla... ukázalo se, že neumí číst.

Verdikt

V porotě zasedlo šest žen, z nichž většina měla sama děti. Obžaloba předvedla velmi emotivní závěrečnou řeč, ve které Zimmermanna opět obvinila, že je rádobypolicajt, který pro pouhé podezření "vzal zákon do svých rukou" a chtěl chytit někoho, koho považoval za zločince. Obhajoba porotu pouze požádala, aby se držela zákona a zjištěných skutečností. Porota se rozhodovala šestnáct hodin a jak se později ukázalo, byl to skutečně finální souboj emocí a rozumu: rozhodování trvalo tak dlouho proto, že dvě porotkyně byly "ve svém srdci" přesvědčeny, že Zimmermann je vinen a měl by být za něco odsouzen - ale ani po šestnácti hodinách přebírání faktů nedokázaly říci, co by to mělo být.

Reakce na osvobození

Na začátku jsem psal, že se nebudu vyjadřovat k rasismu, ale při psaní jsem si to rozmyslel. Jednak proto, že rasový podtext případu je naprosto evidentní a snaha potrestat bělocha za každou cenu očividná. Také ale kvůli velkému překvapení, kterého jsem se po osvobozujícím verdiktu dočkal. Očekával jsem, že po osvobození George Zimmermanna vypuknou v USA rasové nepokoje a výtržnosti v obrovském rozsahu, jako v případu Rodney Kinga - že budou opět desítky mrtvých, tisíce raněných a miliardové škody. Vím o mnoha případech, kdy různá individua na sociálních sítích vyhrožovala takovými násilnostmi, pokud bude Zimmermann osvobozen. K mému překvapení se však "Florida v plamenech" nekonala - několik případů násilí proti bělochům jako "spravedlnost za Trayvona Martina" se stalo, ale šlo o ojedinělé případy a jejich pachatelé nebyli obyčejní černoši, ale obvykle šlo o lidi, kteří měli záznamy o podobném násilí už v minulosti. Myslím, že je to důkazem, že drtivá většina černochů jsou obyčejní slušní lidé, kteří jsou ochotni akceptovat, že i běloch má právo se bránit při napadení černochem, nebo jsou alespoň schopni a ochotni respektovat rozhodnutí soudu. Nenechali se demagogií médií a profesionálními rasovými štváči vyprovokovat k násilí. Proto věřím, že slušní lidé jakékoli barvy dokážou tyhle předsudky překonat, i přes snahu různých individuí, které je chtějí ve vlastním zájmu přiživovat.

Autor: David Karásek | karma: 46.89 | přečteno: 14604 ×
Poslední články autora