Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O Liberlandu

23. 05. 2015 12:55:18
Na svém blogu obvykle píšu o právu na držení a nošení zbraní. Tohle je poprvé, kdy činím výjimku. I samotné právo na držení a nošení zbraní je jen jedním z projevů svobody; a právě svoboda je to, o co mně vždycky šlo v první řadě.

Proto je mi myšlenka svobodného státu blízká a podporuji ji. Účelem tohoto článku není vás přesvědčit, abyste Liberland také podpořili; chci vám pouze dát informace, které média buď nemají, nebo ignorují, a vyvrátit mýty, které kolem něj kolují a jsou médii soustavně a cíleně udržovány.

„Liberland není míněn vážně; je to jen recese/reklama/PR projekt/apod.“

Jsem v kontaktu s Vítem Jedličkou i lidmi z jeho týmu a ujišťuji vás, že jde o zcela vážně míněný projekt, jehož cílem je založení skutečného státu se vším všudy – s územím, stálým obyvatelstvem, infrastrukturou, ekonomikou, zákony, obchodními vztahy, zahraničními vztahy atd. Krátkodobé plány tohoto projektu zahrnují a) ustanovení Liberlandu jako subjektu mezinárodního práva, což už je splněno, jak vysvětlím dále, a b) vybudování základní infrastruktury potřebné pro trvalé osídlení území – zajištění zdrojů pitné vody, postavení obydlí a podobně. Liberland má zajištěny lidské i materiální zdroje pro realizaci základní infrastruktury a pomalu se daří ji uskutečňovat, i přes snahu chorvatské policie je všemožně blokovat a sabotovat. To je také odpověď na otázku, zda je Liberland schopen se stát reálným, fungujícím státem: minimálně Chorvatsko je zjevně přesvědčeno, že toho schopen je, jinak by se tak zoufale nesnažilo tomu zabránit.

„Liberland neleží na zemi nikoho, ale na sporném území.“

Jelikož tohle média omílají pořád dokola, budu zde zcela konkrétní:

1. Podle mezinárodního práva je terra nullius (území nikoho) takové území, které si nenárokuje žádný stát. Takové území je možné zabrat jeho osídlením.

2. Území Siga (na kterém leží Liberland) původně patřilo Srbsku. Srbsko se však nároku na ně oficiálně a výslovně vzdalo, a to několikrát – naposledy přímo v souvislosti se založením Liberlandu, kdy srbské ministerstvo zahraničí prohlásilo, že Liberland neleží na území Srbské republiky (viz zde).

3. Chorvatsku toto území nikdy nepatřilo ani na něj nikdy žádný nárok nevzneslo. Naopak, chování chorvatských úřadů jasně ukazuje, že ani Chorvatsko toto území nepovažuje za své: například lidé, kteří se do Liberlandu chtějí dostat z chorvatské strany, jsou chorvatskou policií zadržováni a pokutováni za nedovolené překročení chorvatských hranic – což de facto znamená uznání, že ta hranice tam je, a že na této čáře chorvatské území končí.

4. Otázkou, kdy je území terra nullius, se již zabýval i Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. Šlo o spor mezi Španělskem a Marokem o území Západní Sahary. Španělsko tvrdilo, že v době zabrání území Španělskem šlo o terra nullius, tedy území nepatřící nikomu a zabratelné. Mezinárodní soud takovou interpretaci odmítl. Poukázal na to, že území v době zabrání sice nepatřilo žádnému státu, avšak zdržovaly se na něm nomádské kmeny: nebylo tedy možno území zabrat osídlením, protože již osídlené bylo. (zdroj zde)

5. Území Siga bylo naposledy (nepočítáme – li současnost) osídleno před cca 30 lety. Poslední obyvatelé (Srbové) jej opustili dobrovolně a z vlastní vůle; od té doby bylo území nejen nenárokované, ale i fakticky neobývané – až do doby, kdy se na něm usadili osadníci Liberlandu. I v současnosti je Liberland stále jediným státem, který má na tomto území trvalé osídlení – což podle výše zmíněného názoru Mezinárodního soudního dvora stačí k tomu, aby území přestalo být terra nullius a stalo se územím obývaným, jehož obyvatelé mají právo na sebeurčení.

„Vznik Liberlandu nemá oporu v mezinárodním právu.“

Tento nesmysl opakovaně tvrdí nejen média, ale i instituce napohled mnohem důvěryhodnější, jako české ministerstvo zahraničí a právnické fakulty různých vysokých škol. Proto raději uvedu zcela konkrétně, na které mezinárodní právo se zakladatelé Liberlandu odvolávají. Je to Montevidejská úmluva o právech a povinnostech států z roku 1933 (Sbírka mezinárodních smluv OSN, str. 21, přehlednější verze zde). Tato úmluva definuje, jaké podmínky musí útvar splnit, aby byl považován za stát podle mezinárodního práva. Jsou to (dle čl. 1):

- 1. území a 2. trvalé osídlení: územím Liberlandu je výše zmíněná bývalá terra nullius mezi hranicemi Srbska a Chorvatska, a tuto zemi si Liberland nárokuje právě na základě trvalého osídlení vlastními občany.

- 3. vláda – navzdory tvrzením médií, že Vít Jedlička je „samozvaný prezident“, skutečnost je taková, že po oficiálním založení Liberlandu byl prezidentem zvolen. Kromě toho jej všichni občané Liberlandu – i ti, kteří nabyli občanství až po volbách – za představitele své vlády dobrovolně uznávají. Těžko asi může existovat vláda, která by měla silnější mandát.

- 4. schopnost vstupovat do vztahů s jinými státy. Tuto schopnost Liberland prokázal předáním oficiálních nót o založení státu, sepsanými podle diplomatických protokolů a zvyklostí; kromě toho Vít Jedlička uskutečňuje osobní schůzky s představiteli jiných států, mimo jiné například s chorvatskou ministryní zahraničí. O schopnosti Liberlandu vstupovat do vztahů s jinými státy tedy nelze pochybovat.

K porušování mezinárodního práva naopak dochází ze strany Chorvatska. Že chorvatská policie brání v přístupu do Liberlandu z chorvatské strany, to je v pořádku – chorvatský stát má právo kontrolovat své hranice. To, že také brání v přístupu do Liberlandu před Dunaj, je však porušením práva hned dvojnásob: za prvé chorvatská policie zasahuje na území, které – podle jejich vlastních slov i jednání – leží za chorvatskými hranicemi, tedy na území, které Chorvatsku již nepatří. Za druhé porušuje mezinárodní právo tím, že blokuje plavbu po Dunaji, který je mezinárodním plavebním koridorem, a tudíž jej smí užívat kdokoli.

„Liberland není státem podle mezinárodního práva, protože jej žádný stát neuznal.“

I toto Montevidejská úmluva výslovně řeší: „Politická existence státu není závislá na uznání jinými státy. I dříve, než je uznán, má stát právo bránit svou celistvost a nezávislost, zajišťovat své zachování a prosperitu, a k tomu účelu se organizovat, jakkoli uzná za vhodné, spravovat své zájmy vydáváním zákonů, poskytovat své služby, a určovat působnost a pravomoci svých soudů. Výkon těchto práv nemá žádná jiná omezení, než jejich výkon jinými státy podle mezinárodního práva.“ (Čl. 3)

Podle tohoto mezinárodního práva tedy Liberland splněním výše uvedených čtyřech podmínek nabyl veškeré pravomoci státu, bez ohledu na neuznání jinými státy.

„Jenže právo na něco je jedna věc, a schopnost to udělat druhá“

To je naprostá pravda – právo a moc jsou dvě zcela odlišné věci, a Montevidejská smlouva to výslovně potvrzuje: „Práva státu nejsou závislá na moci, kterou stát disponuje k jejich výkonu, ale na pouhé skutečnosti, že existuje podle mezinárodního práva.“ (Čl. 4)

Kromě toho, jak jsem napsal v úvodu, Liberland není jen teoretickým projektem, ale již v současnosti je dostatečně zorganizován na to, aby dokázal zajistit svým občanům základní infrastrukturu a vnitrostátní právní rámec – což je vše, co od něj jeho občané chtějí.

„Není ale právě to, že chorvatská policie je schopná proti Liberlandu úspěšně zasáhnout, důkazem toho, že nejde o stát?“

Když pominu zjevnou amorálnost takové „doktríny práva silnějšího“, pak i toto Montevidejská smlouva výslovně odmítá. Jakékoli územní nároky či zvláštní výhody pocházející z použití síly, nátlaku či výhrůžek prohlašuje za neplatné. Navíc výslovně zakazuje okupaci území jiného státu z jakéhokoli důvodu, byť by i byla jen dočasná (Čl. 11). Používání síly chorvatskou policií na území Liberlandu tedy Chorvatsku nezakládá žádná práva; naopak, pokud by Chorvatsko vzneslo jakékoli nároky založené na použití síly ozbrojenými složkami chorvatského státu mimo jeho území, naplnilo by tím znaky zločinu agrese podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu.

Teď ale z trochu jiného pohledu. O co vlastně které straně jde? Libertariánům jde o všechno: o možnost mít svůj vlastní stát, byť i takhle malý, kde budou moci žít podle principů svobody, podle pravidla „Žít a nechat žít.“ Jediné, co k tomu potřebují, je aby je ostatní nechali na pokoji. Chorvatsku jde o sedm čtverečních kilometrů lesa, částečně v záplavové oblasti, o které před založením Liberlandu vůbec ani nestálo.

Nezaslouží si svoboda tuhle šanci?

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: David Karásek | sobota 23.5.2015 12:55 | karma článku: 45.46 | přečteno: 8984x


Další články blogera

David Karásek

Pravidla sem, levidla tam

Jedna ze základních věcí, které přispívají k důvěryhodnosti pravidel, je to, že platí pro všechny. Jenže když je někdo nahoře, tak pravidla často platí jen pro ty dole.

3.3.2018 v 11:32 | Karma článku: 38.99 | Přečteno: 2445 | Diskuse

David Karásek

Evropská směrnice, ústavní zákon... a co dál?

Před rokem se Poslanecká sněmovna a Senát usnesly na rezolutní rezoluci, že nesouhlasí s evropskou směrnicí a bezdůvodným omezením práv českých občanů. Teď se pomalu ukazuje, kdo to myslel vážně a kdo jen pózoval před voliči.

2.12.2017 v 20:30 | Karma článku: 40.34 | Přečteno: 3390 | Diskuse

David Karásek

Je libo granát na obranu státu? …To sotva.

V diskusi kolem navrhované ústavní změny, zavádějící do ústavního zákona o bezpečností ČR právo občanů na držení a nošení zbraní, se v poslední době objevily tři úvahy, které si zaslouží rozebrání.

13.7.2017 v 20:52 | Karma článku: 40.99 | Přečteno: 3713 | Diskuse

David Karásek

Odpověď na otevřený dopis senátorům

Zaregistroval jsem, že někdo sepsal otevřený dopis senátorům, ve kterém je žádá o hlasování proti ústavní změně schválené Sněmovnou. Dopis je krátký, úderný - a účelově polopravdivý. Pojďme jej rozebrat.

5.7.2017 v 19:07 | Karma článku: 40.65 | Přečteno: 3378 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jiří Jiroudek

Dominik Duka - dnes sedmdesátpět let mlád

Dominik kardinál Duka (občanským jménem Jaroslav Václav Duka; narozen 26. dubna 1943 Hradec Králové) je dominikánský duchovní, 36. arcibiskup pražský, 24. primas český (jmenován 13. února 2010) a kardinál. .....

26.4.2018 v 16:36 | Karma článku: 18.52 | Přečteno: 303 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Vy se máte, že ji znáte!

Osmdesátá léta prostě táhnou a lidi na tu dobu rádi vzpomínají. Ve vzpomínkách jim vůbec nevadí, že v té době byli komunisti, protože se nevzpomíná na politiku, ale na dětství a na mládí.

26.4.2018 v 14:32 | Karma článku: 20.10 | Přečteno: 479 | Diskuse

Laďka Sindlerova

Jak mi Dorotka se svým skvělým instinktem pomohla.

Byly jsme docela solidní dvojka, ale trojku nedala, to fakt ne. Jen ona, já a nikdo třetí. Ať už to byl pošťák, co přivezl balík nebo jen někdo, kdo běžel za plotem k zastávce trolejbusu, dávala jim pěkně zabrat. Fakt byla umanutá.

26.4.2018 v 12:12 | Karma článku: 13.77 | Přečteno: 287 | Diskuse

Jana Mrázková

Nosné téma: porod!

Ještě tak před dvaceti lety, když se chlapi sešli, mluvili o vojně. A my holky o porodech. Se zrušením povinné vojenské služby chlapům téma ubylo, avšak holky rodí dál a to jim nikdo nevezme.

26.4.2018 v 0:00 | Karma článku: 14.26 | Přečteno: 493 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Můžeš i ty

Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.“ (Lukáš 9,23)

25.4.2018 v 21:31 | Karma článku: 13.28 | Přečteno: 142 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6404

Autor je student kriminologie a prevence kriminality, držitel několika zbraní a sportovní střelec.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.