Bez jediného výstřelu

28. 12. 2018 23:12:24
Tak mne napadlo mne zas něco napsat na blog. Jenže když jsou ty svátky, tak by to asi neměly být žádné zbraně ani střílení a tak. Měl bych psát o něčem poklidném a nenásilném.

Tak třeba informační válka.

O té jsem si myslel, že je to jen taková metafora. SKUTEČNÁ válka se přece nedá vést slovy, že? K té potřebujete vojáky, tanky a kanóny. Lež je mocná zbraň, ale porazit armádu nedokáže. Znáte to: "Klacky a kameny můžou zlámat kosti, ale slova nezraní".

No, špatně. Postupně jsem potkával lidi, kteří se v téhle problematice orientují, a začal chápat, jakým způsobem je možné dobýt jiný stát bez jediného výstřelu, pouhými slovy. A je to poznání, které mi přijde tak zajímavé, že bych ho rád předal dál.

Možná vám přijde trochu nafoukané, že jsem o tom něco slyšel, něco si přečetl, a hned vás chci poučovat. Bezva - jestli to znamená, že mi to nebudete prostě věřit, ale sami si o tom něco zjistíte a budete nad tím přemýšlet, velmi mne potěšíte :-)

Tak pro začátek: co vlastně znamená DOBÝT jiný stát? Znamená to splnění tří podmínek:

1. Převzetí státní moci - tedy že státní správa státu A plní vůli státu B a rozhoduje podle jeho zájmů.

2. Ekonomická kolonizace - tedy že stát B může libovolně nakládat s produkcí státu A, včetně jejího přivlastnění a vyvedení do zahraničí.

3. Vojenská kontrola - tedy že stát B má na území státu A své ozbrojené síly v takovém množství, že jim ozbrojené síly státu A nemohou klást reálný odpor (pokud vůbec ještě existují).

Za takových podmínek je tedy možné považovat stát A za dobytý státem B. Jak se toho dá dosáhnout informační válkou?

První (a nejtěžší) fáze je ovládnutí politické reprezentace. Tam se rozhoduje o tom, jak se stát bude chovat a co udělá. Stát B tedy rozjede ovlivňovací kampaň mezi lidmi, kteří rozhodují o tom, kdo bude v politické reprezentaci. V demokratických státech jsou to typicky všichni občané, což je současně výhoda i nevýhoda: na jedné straně je třeba ovlivnit obrovské množství lidí, na druhé straně právě kvantita ovlivněných lidí může přebít kvalitu - váha každého hlasu je stejná. Cílem kampaně je dostat na rozhodující pozice státu A lidi, kteří spolupracují se státem B. Je jedno, jestli to dělají z přesvědčení, pro svůj prospěch, nebo jsou třeba vydíráni - důležité je, že udělají, co jim stát B řekne. Pokud se to podaří, dojde tím ke splnění první podmínky - převzetí státní moci, protože státní správa podléhá buď přímo příkazům politické reprezentace, nebo zákonům, které tato reprezentace vytváří.

Druhá fáze je ekonomická kolonizace, která vůbec nemusí vypadat jako rabující vojáci vyhánějící obyvatele z domů. Zdroje dobytého státu se dají převzít mnohem jemnějšími způsoby, připomínajícími tunelování ovládnuté firmy. Stačí, aby spolupracující politická reprezentace odprodala státu B rozhodující podíl státních podniků a uzavřela s ním několik dlouhodobých státních zakázek, které budou nevýhodné pro stát A a výhodné pro stát B. Státní zakázky se platí z daní, a daně vznikají zdaněním obyvatelstva; stát B může tímhle způsobem obyvatelům státu A odebírat plody jejich práce, aniž by si to vůbec uvědomili - a i kdyby si to uvědomili, stejně by s tím nemohli nic dělat.

Třetí fáze je nahrazení ozbrojených sil státu A ozbrojenými silami státu B. Pokud je vůbec potřeba (protože předchozí dva mechanismy fungují zcela mírově a legálně), lze jí dosáhnout obdobně jako ekonomické kontroly. Politická reprezentace začne armádu vlastního státu pod různými záminkami ořezávat a sabotovat (například uzavřením předražené zakázky se státem B na vyřazenou zastaralou bojovou techniku - dvě mouchy jednou ranou, viz předchozí odstavec). Pak se v obyvatelstvu další dezinformační kampaní vyvolá pocit vnějšího ohrožení (pokud je vnější ohrožení skutečné, tím lépe) a stát B nabídne státu A spojenectví a ochranu, kterou politická reprezentace státu A samozřejmě ochotně přijme. Zvací dopis je pak už jen formalitou, protože obyvatelstvo státu A přivítá vojáky státu B jásotem - vždyť nás přijeli chránit, a navíc zadarmo. Území státu A, které by ve skutečné válce musela pracně a krvavě dobývat, obsadí armáda státu B zcela pohodlně a bezpečně.

Hotovo. Státu A zbyla jen vlajka a hymna - všechno ostatní je pod kontrolou státu B.

Bez jediného výstřelu.


------------------------------------------------------------------------

Disclaimer: v celém článku jsem důsledně používal pojmy "stát A" a "stát B", protože mým cílem bylo podat akademický výklad, ne ukazovat na nějaký konkrétní stát, organizaci nebo světovou stranu.

Pokud si to chcete sami nějak vyložit v kontextu nějakých historických či současných situací, jen do toho. Ale v tom případě bych přidal ještě pár mudrlantských rad:

- Dezinformace fungují tehdy, pokud člověk pravdu buď nezná, nebo ji není schopen od dezinformace rozeznat. Dobrý způsob, jak se proti tomu bránit, je brát informace od všech zúčastněných stran, hlavně od vzájemně znepřátelených - často si své dezinformace vzájemně vyvrací.

- "Co si neověřím, tomu nevěřím". Internet umožňuje velkou možnost ověřování zpráv; pokud si vygooglíte podstatné náležitosti a zjistíte, že se objevuje pouze na serverech, které vám připadají podezřelé (třeba proto, že jste v minulosti už párkrát zjistili, že lžou), pozor na to. Někdy taky stačí si vygooglit obrázek; pokud zjistíte, že ho už byl použit někde jinde a navíc už předtím, než se měla stát událost popisovaná ve zprávě, je pravděpodobné, že se nestala vůbec.

- Používejte mozek. Už jsem párkrát zachytil zprávu, že volby v ČR ovlivnili hackeři. Hrozně by mne zajímalo, jak to dokázali, když volební lístky jsou papírové a sčítají se ručně.

- Pokud něco není černé, nemusí to být nutně bílé. Pokud někdo nesouhlasí s určitým názorem, politikou nebo skupinou, nemusí proto být automaticky přítelem jejich nepřátel.

- Pokud vám někdo tvrdí něco, s čím ze srdce souhlasíte, dejte si obzvlášť majzla na něj i na sebe. Možná je to pravda, ale možná je to taky blbost, kterou vám říká právě proto, že ví, že se vám to bude líbit. Jakmile si začnete plést "líbí se mi to" a "je to pravda", každý demagog vás utáhne na vařené nudli - stačí mu vás krmit tím, co chcete slyšet.

Autor: David Karásek | pátek 28.12.2018 23:12 | karma článku: 29.07 | přečteno: 976x

Další články blogera

David Karásek

Tohleto Sigmund nikdy nenapsal...

Po internetu už dlouhou dobu koluje citát Sigmunda Freuda:„Strach ze zbraní je známkou sexuální a emocionální nedospělosti.“Je pravý nebo falešný? A pokud je falešný, co tedy Freud vlastně o zbraních řekl?

10.4.2019 v 15:30 | Karma článku: 24.17 | Přečteno: 855 | Diskuse

David Karásek

Zbraně a duševní zdraví

Dokáže někdo poznat, že držitel zbraně není v pořádku? Ano, takoví lidé existují - a překvapivě to nejsou psychologové.

12.1.2019 v 23:57 | Karma článku: 34.27 | Přečteno: 1776 | Diskuse

David Karásek

Ukradená domobrana

Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby varuje před rizikem pronikání paramilitárních extrémistických skupin, tzv. "domobran", do bezpečnostních složek. Ale co je přesně domobrana?

6.12.2018 v 13:46 | Karma článku: 36.68 | Přečteno: 3844 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Ziegler

Češi stříleli do Čechů, smutné výročí 21. srpna 1969

Byl to velký rozdíl proti minulému roku, kdy nás okupoval Sovětský svaz a Češi se Slováky se bouřili proti okupaci své země. Tentokrát připomínku této tragédie českých dějin brutálně potlačily domácí ozbrojené složky.

21.8.2019 v 18:03 | Karma článku: 22.88 | Přečteno: 353 | Diskuse

Karel Trčálek

21. srpen 1969, den věčné hanby československých (českých) komunistů

V roce 1968 dělal Sovětský svaz jen to, co jako imperialistická říše, udělat musel. 21. srpen 1969 je den mnohem tragičtější než 21. srpen 1968

21.8.2019 v 17:31 | Karma článku: 14.91 | Přečteno: 188 | Diskuse

Marek Trizuljak

Šok, smutek, bolest (srpen 1968)

Kdo ještě snad měl nějaké zbytky iluzí o "ruském přátelství" a o jejich "dobrých úmyslech", navždy je ztratil.

21.8.2019 v 17:11 | Karma článku: 15.25 | Přečteno: 201 | Diskuse

Karel Ábelovský

Srpnové slunce - aneb "Pamatuj"

... jsou události, které je potřeba si připomínat a jsou události, ne které není radno nikdy zapomenout. Dnes uplynulo půl století právě od jedné takové události a zdá se, že přesto, že ne všichni zapomněli, mnozí se chovají jako

21.8.2019 v 16:21 | Karma článku: 11.37 | Přečteno: 145 | Diskuse

Vladimír Kroupa

21.8.1968 – ničivý požár, do něhož sám náš národ přilil olej…

Asi ještě hodně roků bude toto datum připomínat den, kdy se někdo cizí pokusil zlomit náš národ. Hodně roků, než zapomeneme. Zapomeneme stejně, jako někteří zapomněli za pouhý jeden rok...

21.8.2019 v 13:47 | Karma článku: 33.43 | Přečteno: 1810 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6085

Autor je student kriminologie a prevence kriminality, držitel několika zbraní a sportovní střelec.

Najdete na iDNES.cz