Jak zabránit masakru ve škole II: Amnestie na zbraně

Další opatření, které má ze společnosti odstranit nelegální zbraně a tím snížit riziko incidentů, je vyhlášení trvalé amnestie na zbraně. Každý, kdo bez povolení drží zbraň, bude moci kdykoli přijít na policii a zbraň odevzdat nebo požádat o vydání povolení.

Takovéto amnestie již v minulosti proběhly a bylo při nich odevzdáno přes 3000 zbraní. To se může zdát hodně - tomu, kdo netuší, kolik nelegálních zbraní u nás vlastně je. Nejnižší odborný odhad, který jsem slyšel, bylo 600 000 (slovy šest set tisíc). Nejvyšší byl 2.5 miliónu. Sami vidíte, že tři tisícovky jsou jen kapka v moři.

Lidé tedy své načerno držené zbraně odevzdávat ani legalizovat nechtějí. Otázkou zůstává proč.

U odevzdání je to poměrně zjevné. Proč odevzdávat něco, co si mohou nechat. Hrozba trestu je v tomto případě irelevantní - těžko jim někdo bude prohledávat šuplíky či půdu, a soud je nemůže potrestat za to, o čem se nikdy nedozví.

U legalizace vyvstává jiný problém. K držení zbraně musí člověk mít zbrojní průkaz, jehož získání je spojeno s mnoha obtížemi - učení se předpisů, skladání zkoušek, obíhání úřadů a doktorů, spousta ztraceného času, cena několik tisíc korun atakdále. Není divu, že tohle martýrium většinu zájemců o legalizaci odradí.

Tento problém by se snad dal vyřešit zavedením sběratelského povolení, které by držitel mohl dostat bez zkoušek a zadarmo, pouze s kontrolou trestního rejstříku. Držitel by nesměl ze zbraně střílet ani ji nosit, ani nakupovat další zbraně ani střelivo, pouze by mohl  mít nahlášenou zbraň zaregistrovanou na své jméno a uloženou doma.

Je zde ale ještě jeden důvod, proč někteří držitelé zbraní mají zbraně raději načerno, a ten by se dal shrnout do dnes již klasické věty "jediná zbraň, která vám skutečně patří, je ta, o které policie neví". Ve světě došlo k mnoha případům, kdy vláda nejdříve nechala lidi své zbraně zaregistrovat; když měla podrobné záznamy, kdo má kolik zbraní, následovalo zabavování.

Toto je obava, kterou občanům nelze vyčítat, protože je do značné míry oprávněná. Většina našich vlád opravdu byla vůči držitelům legálních zbraní otevřeně nepřátelská a snahy o omezování držení zbraní byly oblíbeným populistickým krokem. Současná vláda sice právo na držení zbraní respektuje, ale už u té příští tomu tak být nemusí. Když bývalý (a možná budoucí) ministr vnitra otevřeně řekne "Za debatu by stálo zpřísnit všechno"(všechny zbraně, včetně plynovek a imitací), proč si myslí, že by lidé svoje zbraně přihlašovali? Aby jim je potom mohl snáze zabavit?

V tomto směru neexistuje žádné rychlé a snadné řešení. Důvěra lidí, že jim stát nebude jejich zbraně brát, byla již podobnými populistickými snahami téměř úplně zničena. Bude trvat velmi dlouho, než se obnoví - a do té doby budou zbraňové amnestie vždy vycházet naprázdno.

Zbraňové amnestie jako prostředek ke snížení kriminality mají ale ještě jeden háček. Při podobných akcích ve světě se ukázalo, že zbraně, které bývají odevzdávány, bývají úplně jiného typu než ty, které se typicky používají při páchání kriminality. Šlo hlavně o zbraně historické, lovecké a zbraně ve velmi špatném stavu. Ani lidé, kteří je přinesli, nebyli zrovna vzor násilného zločince - obvykle to byly ženy a starší lidé.

 Je to celkem logické - skutečný zločinec přece nebude svoji zbraň přihlašovat, aby ho pak policie mohla snáze odhalit a usvědčit.

Takto se tedy zbraňové amnestie míjejí účinkem právě u toho typu držitelů nelegálních zbraní, u něhož je pravděpodobnost zneužití největší.

Příště: o psychotestech